Pohybuje se pomalu (max. 5 metrů za hodinu), klouže po tenké vrstvě slizu, který vylučuje žlázou na svalnaté noze. Jeho tělo před nepřáteli a vyschnutím chrání ulita, která s hlemýžděm roste. Skořápku tvoří uhličitan vápenatý, který hlemýžď jako sekret vylučuje z pláště. Zbarvení se pohybuje od různých kombinací hnědých odstínů přes málo znatelné hnědé pruhování až k čistě bílé barvě, která je ale způsobena stářím a opotřebováním.Na hlavě má dva páry tykadel, na koncích druhého páru delších tykadel jsou oči. Na kratším páru tykadel má orgán čichu a hmatu. Na pravé straně je otvor nazývaný pneumostom, který slouží jak dýchání, tak k vyvrhování.Šneci jsou velmi silní a mohou zvednout až desetinásobek vlastní váhy těla ve svislé poloze. Váží asi 10g. Noha je dlouhá max. 10 cm. Hlemýžď zahradní se dožívá 5-7 let a zajímavostí je, že se hlemýžď řadí mezi hermafrodity. Místem kladení je hnízdo vyhrabané v kypré zemi, ve stínu trávy nebo mechu. I když je hlemýžď oboupohlavní, nemůže oplodnit sám sebe, vždy se musí spářit se stejnorodým jedincem. Trávicí soustava začíná ústy, ve kterých leží radula. Radula se skládá asi ze 150 000 jemných zoubků. Strouhá jimi potravu, dokonce umí trávit i celulózu. Běžně se živí rostlinami a drobným hmyzem. Z úst přechází potrava hltanem a jícnem, který se rozšiřuje do vole a dále potrava putuje do žaludku. Do žaludku přichází potrava již natrávená a odtud postupuje do slepých výběžků střeva a do jater. K trávení dochází fagocytózou v žaludku. Nestrávené zbytky odcházejí střevem. Za útrobním vakem trávicí soustava pokračuje podél okraje plášťové dutiny a střevo ústí v blízkosti dýchacího otvoru.
Hlemýždí maso je vysoce kvalitní potravina, která je bohatá na bílkoviny, má nízký obsah tuků a je dobrým zdrojem železa. Podle srovnávacích studií některých odborníků se hlemýždí maso, co se týče výživové hodnoty, vyrovnává ne-li převyšuje nutriční hodnoty běžně konzumovaných druhů masa (vepřové, hovězí, drůbeží, rybí).Obsah bílkovin se pohybuje mezi 15 – 18%. Vzhledem k nízkému množství tuku 0,49 – 2,4 % můžeme toto maso zařadit mezi dietní stravu. Vysoký zdravotní prospěch z konzumace plžů plyne také z obsahu esenciálních mastných kyselin, jako kyseliny linolové a linolenové. Brazilská studie zabývající se nutriční skladbou hlemýždího masa odhaduje, že 75 % tuku v hlemýždi tvoří nenasycené mastné kyseliny ( z toho 57 % polynenasycených mastných kyselin, 15,5 % mononenasycených mastných kyselin) a 23,25 % nasycené mastné kyseliny. Maso také oproti ostatním druhům masa obsahuje velmi nízké množství cholesterolu. V mase je asi 80 % vody a hlavními minerály byly zjištěny Ca, P, K, Mg a Na. Nicméně ani Fe netvoří zanedbatelné množství, vědecké studie dokonce udávají 3,5 – 12,2 mg/100g. Také byla u hlemýždě Helix pomatia zkoumána účinnost asimilace potraviny obohacené uměle o Cu. Z výsledků vyplývá, že v mase hlemýždě zůstává až 97 % požitého kovu. Správným výkrmem bychom tedy mohli dosáhnout nutričně bohaté potraviny.
I když je hlemýžď velice hojný druh, v některých státech je chráněný např. v Německu či Nizozemí.
Vhodné životní prostředí pro hlemýždě tvoří několik základních faktorů. Jeden z nejdůležitějších je složení půdy, na které hlemýždi žijí. Vyhledávají půdy s vysokým obsahem vápníku, který k životu velmi nutně potřebují. Jedná se o půdy středně těžké, propustné, měkké a teplé, nepísčité nebo štěrkovité, které neudrží dostatečnou vlhkost, proto k chovu vyhovují hlinité až jílovité půdy. Dalším důležitými faktory jsou vlhkost a teplota. Hlemýždě nacházíme v zahradách a parcích, v křovinách, pasekách, na okraji cest a lesů a všude tam, kde se může volně pohybovat v nízkých porostech, kde je země měkká, o stálé odpovídající vlhkosti. Optimální teplota pro hlemýždě se nachází v rozmezí mezi 12 - 25ºC. Při 20 ºC je optimální relativní vlhkost vzduchu pod 50 %, při 23 ºC musí být úměrně vyšší.
Sběr hlemýžďů má v Česku tradici již od 70. let, kdy se šneci vyváželi hlavně do Německa a Francie. Nyní patří mezi největší producenty hlemýždího masa Řecko a Maďarsko. Období sběru začíná na začátku dubna a končí v květnu. V ČR se ročně průměrně nasbírá od dubna do května asi 500 000 kg hlemýžďů, vykupují se jen ti, kteří dosáhnou průměru ulity nad 3 cm.Spolu s Řeckem a Maďarskem patří ČR mezi nejvýznamnější producenty této pochoutky. I když sezóna sběru trvá zhruba dva měsíce, nelze sbírat hlemýždě každý den. Sběrači musejí čekat až zaprší, protože když je sucho, zůstávají šneci skryti. Někteří hlemýždi jsou chráněni (v důsledku poklesu populace), a tím pádem nemohou být legálně výkupnami přijati. Také ne všechny druhy hlemýžďů jsou jedlé. Některé mají nepříjemnou chuť, zatímco jiné jsou jedovaté.
Zuzana Stratilová
Stanovení nutričních parametrů masa hlemýždě zahradního – Helix pomatia
(diplomová práce)
Hlemýždí maso je vysoce kvalitní potravina, která je bohatá na bílkoviny, má nízký obsah tuků a je dobrým zdrojem železa. Podle srovnávacích studií některých odborníků se hlemýždí maso, co se týče výživové hodnoty, vyrovnává ne-li převyšuje nutriční hodnoty běžně konzumovaných druhů masa (vepřové, hovězí, drůbeží, rybí).Obsah bílkovin se pohybuje mezi 15 – 18%. Vzhledem k nízkému množství tuku 0,49 – 2,4 % můžeme toto maso zařadit mezi dietní stravu. Vysoký zdravotní prospěch z konzumace plžů plyne také z obsahu esenciálních mastných kyselin, jako kyseliny linolové a linolenové. Brazilská studie zabývající se nutriční skladbou hlemýždího masa odhaduje, že 75 % tuku v hlemýždi tvoří nenasycené mastné kyseliny ( z toho 57 % polynenasycených mastných kyselin, 15,5 % mononenasycených mastných kyselin) a 23,25 % nasycené mastné kyseliny. Maso také oproti ostatním druhům masa obsahuje velmi nízké množství cholesterolu. V mase je asi 80 % vody a hlavními minerály byly zjištěny Ca, P, K, Mg a Na. Nicméně ani Fe netvoří zanedbatelné množství, vědecké studie dokonce udávají 3,5 – 12,2 mg/100g. Také byla u hlemýždě Helix pomatia zkoumána účinnost asimilace potraviny obohacené uměle o Cu. Z výsledků vyplývá, že v mase hlemýždě zůstává až 97 % požitého kovu. Správným výkrmem bychom tedy mohli dosáhnout nutričně bohaté potraviny.
I když je hlemýžď velice hojný druh, v některých státech je chráněný např. v Německu či Nizozemí.
Vhodné životní prostředí pro hlemýždě tvoří několik základních faktorů. Jeden z nejdůležitějších je složení půdy, na které hlemýždi žijí. Vyhledávají půdy s vysokým obsahem vápníku, který k životu velmi nutně potřebují. Jedná se o půdy středně těžké, propustné, měkké a teplé, nepísčité nebo štěrkovité, které neudrží dostatečnou vlhkost, proto k chovu vyhovují hlinité až jílovité půdy. Dalším důležitými faktory jsou vlhkost a teplota. Hlemýždě nacházíme v zahradách a parcích, v křovinách, pasekách, na okraji cest a lesů a všude tam, kde se může volně pohybovat v nízkých porostech, kde je země měkká, o stálé odpovídající vlhkosti. Optimální teplota pro hlemýždě se nachází v rozmezí mezi 12 - 25ºC. Při 20 ºC je optimální relativní vlhkost vzduchu pod 50 %, při 23 ºC musí být úměrně vyšší.
Sběr hlemýžďů má v Česku tradici již od 70. let, kdy se šneci vyváželi hlavně do Německa a Francie. Nyní patří mezi největší producenty hlemýždího masa Řecko a Maďarsko. Období sběru začíná na začátku dubna a končí v květnu. V ČR se ročně průměrně nasbírá od dubna do května asi 500 000 kg hlemýžďů, vykupují se jen ti, kteří dosáhnou průměru ulity nad 3 cm.Spolu s Řeckem a Maďarskem patří ČR mezi nejvýznamnější producenty této pochoutky. I když sezóna sběru trvá zhruba dva měsíce, nelze sbírat hlemýždě každý den. Sběrači musejí čekat až zaprší, protože když je sucho, zůstávají šneci skryti. Někteří hlemýždi jsou chráněni (v důsledku poklesu populace), a tím pádem nemohou být legálně výkupnami přijati. Také ne všechny druhy hlemýžďů jsou jedlé. Některé mají nepříjemnou chuť, zatímco jiné jsou jedovaté.
Zuzana Stratilová
Stanovení nutričních parametrů masa hlemýždě zahradního – Helix pomatia
(diplomová práce)
Žádné komentáře:
Okomentovat