Upozornil, že svět ve kterém žijeme my na povrchu, je podivný a že zdaleka není jediným nutným světem - že pod ním jsou ještě jiné světy, světy opravdovější a upřímnější.
Právě kulturní orientace na avantgardní kulturu a na surrealismus je možná hlavním zdrojem odpovědi na otázku, jak to, že Bondy prohlédl stalinismus už v roce 1948, ale ne až v roce 1956 či dokonce 1968 jako všichni ti Kohoutové, Kunderové, Vaculíkové a podobná původně stalinistická a posléze demokratická spisovatelská elita, již Bondy už navždy držel v hlubokém pohrdání ( v němž mu můžeme dát plně zapravdu, ač se nám některé počiny zmiňovaných autorů mohou zamlouvat literárně).
...Nepřikládám té práci, kterou jsem dělal během života, žádný význam. Na co? Proč? Co s tím? To mě nezajímá. Někdo to takto dělat musel, tak jsem to dělal já. To muselo být udělané, tak co!
Anarchisté by měli zvlášť pozorně číst tu, která se zabývá otázkou, proč dělnické hnutí vedlo ke zbytnění státu v podobě různých diktatur - ačkoli totiž anarchisté i marxisté promítali do tohoto hnutí své naděje v osvobození člověka, toto hnutí si podle Bondyho ze své povahy vynucuje nikoli svobodnou individualitu, ale silnou kolektivitu, a hledá partnera, kterému může adresovat své požadavky, přičemž takovým partnerem se zpravidla stane stát.
Jak věděl už Dante, cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. V dnešní době je cestou k opakování těch nejhorších prvků minulého režimu (omezování svobod, vynucování konformismu, ideologizace pohledu na minulost) právě antikomunismus. Egon Bondy to moc dobře věděl.
Drtivá většina lidí je, jak Jste sama řekla, v takové bídě, že budou tleskat každému sebemenšímu zlepšení jejich životní úrovně. Budou lehce s to stát se fanatickými stoupenci despotismu. Budou k tomu zcela určitě velmi brzo i manipulováni.
Chaos ovšem je něco, co každý, kdo chce něco řídit, i pod pretencí, že to řídí k lepšímu, vidí rád ze všeho nejméně a bude vůči jeho nositelům vystupovat brutálně.
Bez odstranění kapitalismu se nedá mluvit o ničem. Skoro úplně už zničil celou planetu, zplodil pomalu sedm miliard zbídačelých a je připraven zničit fyzicky i je.
O globalizaci už jsme něco četli, Bondy ji ale pojmenoval rázně - román o dvou nadnárodních firmách, které zmarginalizují ve své konkurenci většinu obyvatel planety a nakonec dojdou k závěru, že většinu lidí nepotřebují, a nechají je proto vyhubit, se dal číst jako skvělé, mobilizační memento - zejména vzhledem k tomu, že Bondy byl schopen mistrně zachytit i existenciální rovinu člověka.
Egon Bondy nám zanechal ohromné a různorodé dílo. Zanechal po sobě rovněž mnoho "sirotků" - lidí, pro něž komunikace s jeho myšlením znamenala zasvěcení do jiného světa, než je ten, který nám je předkládán jako danost a zároveň nejlepší možnost.
Druhá dvě řešení, diktatura a teror, jsou již zcela nepřijatelná. Obojího si dvacáté století užilo měrou vrchovatou, obojí nevedlo naprosto nikam. Obojí je nejen politicky, ale i hluboce lidsky nepřijatelné. Spojovat se s terorem a diktaturou a dávat našim nepřátelům možnost zaštítit se hesly o "svobodě", byť se bude jednat o svobodu polovičatou, jedinou, jakou dokážou zajistit, je i politická chyba.
Intelektuál má zodpovědnost za všechna svá slova.
Zaprvé: ti kteří by se nějak vykrucovali, že násilí není košer, tak se velice mýlí, protože všichni vládnoucí v celých dějinách uplatňují vůči nám jen a jedině to nejsurovější, nejbrutálnější násilí. A to stále rafinovaněji. V současné době tato rafinovanost dostoupila zatím vrcholu, protože oni už nejenom mordují, kde můžou, nebo hubí lidi nemocemi nebo něčím podobným, ale díky tomu, že mají v rukou potřebnou technologii, ničí lidi tím, co bych nazval menticida - zabíjením myšlení, zabíjením mozků, tím, že jim poskytujou tu nejvulgárnější a nejhnusnější zábavu čtyřiadvacet hodin denně, ve všech možných podobách, čímž pochopitelně lidi odvádějí od možnosti samostatně se zamyslet a hlavně určují to, co si myslet mají. Nejstrašnější zbraň ale v tomto případě není pouhá lež, protože tu nakonec člověk prokoukne, ale zamlčování. Když o něčem vůbec nevíte, no tak o tom nepřemýšlíte.
Už od konce dvacátého století je evidentní, že k žádné ideologii vůbec nemůže nikdo mít žádnou důvěru. Změnilo se kolektivní lidský vědomí, nejenom u nás nebo v jinejch zemích, ale po celým světě, a to bleskurychle, vypadá jako mirakulózně, ale ve skutečnosti to takhle v dějinách chodí. Změny se dějou naráz, velký změny se dějou vysloveně přes noc a jsou potom tak masivní, že zasahujou celkově a celostně všechny oblasti. Tato změna vědomí souvisí velice úzce, intimně, se všemi ostatními zásadními změnami, které v posledních patnácti, na západě dejme tomu dvaceti letech, proběhly. Tomu se nemůžeme vůbec divit. V organizaci nemá vůbec nikdo důvěru, indoktrinovat se chce už jenom nějakej fundamentalista, a tudíž tento pracovní nástroj, kterej byl po několik set let užitečnej, tak nám vypad z rukou a my nemáme čím ho nahradit. Zbývá nám zatím jedině¨nahradit ho sítí kontaktů a vzájemný informace a samozřejmě koordinace, která by vyplynula z tý vzájemný informovanosti, z toho vzájemnýho poznání. Přitom musíme dodržovat ty zásady, o kterých už jsem mluvil a o nichž hovořej Marcos a ostatní: každej po svým. Všechny cesty, které vedou ke stejnému cíli, a to je zničení, ale doslova zničení kapitalistického výrobního systému, všechny prostředky jsou stejně dobrý.
Nečtete vědeckou literaturu. Vědci ve svých časopisech se už posledních pět let ozývaj, že zatímco jsme na přelomu osmdesátých a devadesátých let žili v blaženejch nadějích, že vstupujeme do věku dezinformatiky, která je daleko hroznější než cokoli předtím, poněvadž ten internet je jako hromada hnoje.
Opakuju: internet v současný podobě jak je, to je hromada hnoje, jíž se každej člověk, kterej opravdu dělá vědeckou práci, obloukem vyhne. Tam si můžete opublikovat co chcete, ať už pornografický filmy nebo Egona Bondyho nebo trockisty nebo co já vím Bucharina, ten internet snese všechno, ale kdo se v tom má vyznat?
Tady nejde ani tak o dospělé lidi, člověk tak od dvaadvaceti sedí nad svou vlastní prací a má jasno, ale do té doby se rozkoukává, a teď na něj z dvaceti kanálů valí nesmysly a z jednoho rozumný informace, no jak se v tom ten teenager má vyznat?
My se teď dožíváme jednoho z nejhorších našich zklamání. To, že to skončí naší porážkou, jsme už dlouhá léta tušili a potom bezpečně věděli. Ale nikdy jsme netušili dvě věci: že budou odstraněný základní sociální jistoty a že vznikne znova rozdělení lidí na vzdělaný, kultivovaný, kulturní - kterejch je deset procent, maximálně - a devadesát procent dobytka.
Ovšem nejhorší je, že v preambuli k jednomu čínskýmu vyhlášení stojí, že Čína se přihlašuje všemi deseti ke globalizaci a že hodlá přeměnit G7 na G8, protože tam chce sedět jako rovnoprávný partner a podílet se na vládě nad světem. To je maximálně nebezpečný, protože od Mao Ce - Tungovy porážky v kulturní revoluci se sice vědělo, že Čína není na straně revolučního hnutí, to věděl ve světě každý, ale doufalo se aspoň, že zůstane neutrální, že to je koneckonců vlastní zájem Číny. A teď se přihlašuje k tomu programu globalizace. To už je nebezpečný, a stále se to přivostřuje a blíží se to skoro až explozi. Kdo by si tohleto byl pomyslel před pouhými deseti lety!
A - kontra
02/07
téma: Institucionalizovaný porod
Ondřej Slačálek
Žádné komentáře:
Okomentovat