Nevycházím bez knížky, protože člověk nikdy neví, jestli nebude chvilka polknout dvě, tři, sto stránek. Nevadí mi čekání. Kam mě odložíte, tam mě nejspíš navečer zase najdete. Vždycky s sebou mám sluchátka, protože ne všude je na čtení klid, a díky nim mi to nevadí. Když tuším, že budu čekat do tmy, beru si čtečku. Má podsvětlení. Nebo mám knížku v telefonu. A upřímně, málokdy si pamatuju, co jsem četl na papíře, co v Nooku a co přes Kindle nebo iBooks v mobilu. Nejsem závislý na papíru, jsem závislý na čtení. Jakákoliv podoba literatury je lepší než popisky na jogurtech, když vytuhnu u kasy v nákupáku. Mám rád, když lidi čtou. Neřve se u toho. Nikdo se do nikoho nemontuje. Ať třeba prefabrikované detektivky, ale knížka se děje v hlavě, chce to soustředění, mozek musí zabrat. Ostatně každý se může od nějakého toho Larssona prokousat k Dostojevskému. Protože, co si budeme povídat, Zločin a trest, to je teprve čtení.
Michal Schindler
Čilichili 7/2015
Žádné komentáře:
Okomentovat