Proč si mneme oči

K mnutí očí a tření víček a obličeje dochází obvykle buď při únavě či ospalosti, nebo při odeznívající ospalosti, tj. po probuzení. Jedním z mechanismů působení tohoto jevu je prokrvení a uvolnění unavených či zatuhlých okohybných svalů, například po stereotypní práci anebo po dlouhém zírání na monitor. Je to podobné jako mnutí svalů ruky po tenise nebo promasírovaní nohou po dlouhé jízdě autem.

Dalším důvodem mnutí bývá to, že po delším bdění a upínání zraku na jedno místo dochází k vysychání slz, jichž se pak nedostává k účinné ochraně rohovky a spojivkového vaku. Mnutí očí zvýší produkci slz, a tedy i ochranu oka, pokud ovšem není škodlivě nadměrné. Spouštěčem mnutí však může být i svědění, například při alergii, nebo dráždění řasou či cizím tělesem ve spojivkovém vaku. U malých dětí hraje roli i senzorická stimulace zavřených očí mnutím, což je spojeno s tvorbou roztodivných barevných  paobrazů, které dítě může se zaujetím vnímat jako pozoruhodné. U malých dětí má mnutí očiček význam též jako behaviorální spouštěč, protože je pro rodiče signálem, že se dítěti chce spát. Před usnutím se u dětí i u dospělých uplatňuje jeden zajímavý mechanismus. Mnutí oka totiž cestou senzorických vláken oční větve trigeminálního nervu přes tzv. Varolův most stimuluje nervus vagus, a tím zpomaluje srdeční puls o pět až třináct úhozů za minutu. Tento okulokardiální reflex může být součástí fyziologického zklidnění, coby přípravy na spánek, zejména u novorozenců a batolat. Mnutím očí při probouzení se naopak zřejmě uplatňuje pouze stimulace okohybných svalů, jež krátkodobě působí proti ospalosti.

Reflex 41 (8. Října 2015)