Potápěči v Hranické propasti jsou blízko zlomovému
okamžiku. Moravský unikát bude možná brzy nejhlubší zatopenou jeskyní světa.
Už přes deset let se skupina potápěčů zvaná Hranický kras
snaží změřit hloubku Hranické propasti, kterou mnozí považují za nezměřitelnou.
Tým kolem Davida Čani se zatím dostal až do 384 m. Stačí jim přitom dalších osm
metrů, aby se moravský unikát stal nejhlubší zatopenou jeskyní světa. Prvenství
dosud drž italská jeskyně Pozzo del Merro, jejíž dno je 392 metrů pod vodou.
Hranická propast končí zřejmě ještě mnohem hlouběji.
Dostat se s měřením téměř až k hranici 400 m se
moravským potápěčům podařilo především díky spolupráci s Polákem
Krzystofem Starnawskim, který patří ke světové potápěčské špičce. „Krzystof je
schopný jako jeden z asi tří lid na světě ponořit se do 260 m, dále pak
musí měřit sondou. Navíc je výjimečný tím, že v té hloubce dokáže nějakou
dobu pobýt a pracovat,“ vysvětlil David Čani, který má činnost skupiny potápěčů
v Hranické propasti na starosti.
Jedním z problémů Hranické propasti je, že celou dobu
eroduje a neustále se tak mění. „Posouvají se tam kamenné bloky, sedimenty,
napadané klády. Když máme podle sond vytipovaný sklon dna, který padá dolů a
kde by se tudíž dalo měřit, tak se nám například při posledním průzkumu stalo,
že se z hloubky okolo 200 m uvolnil špunt tvořený kamením a dřevem a spadl
do hloubky, kterou jsme měli vytipovanou k měření. Musíme tedy měření
posouvat jinam. Pro potápěče, který se v té hloubce nachází, to znamená,
že musí hledat jiné vhodné místo k měření,“ popsal David Čani.
Při členitém profilu propasti je velmi složité najít vhodný
terén k měření. „Dá se říct, že to zkoumání je na hranici lidských
limitů,“ podotkl čani, který Krzysztofu Starnawskému při ponorech asistuje.
Potápí se s ním zhruba do 150 m, což je hranice, za niž dokáže jít na
světě jen málo potápěčů.
„Nesu tam Krzysztofovi záložní věci a kontroluji, jestli je
v pořádku a jestli má dost dýchací směsi. Ale i to je dost náročné. Je
třeba dobře odhadnout, kdy se bude vracet, protože delší pobyt je i v těch
150 m hodně náročný a nepříjemný.“ V padesáti metrech se přidávají další
potápěči, ti se pak střídají a hlídají například, aby Starnawski a Čani při
výstupu neusnuli.
Na potápěče číhá v Hranické propasti mnoho záludností.
Výjimečná je například tím, že v ní není standardní voda, ale kyselka,
tedy voda sycená oxidem uhličitým. „Při hloubkových ponorech je to nepříjemné,
další obtíž navíc. Štípe to, natékají rty a ani při pobytu v dekompresním
stanu si člověk nemůže sundat masku, protože i tam je atmosféra nasycená
oxidem,“ vysvětlil Čani.
Problémy jsou také s viditelností. Potápěčům už se
stalo, že museli ponory vzdát, protože ve vodě téměř nic neviděli. „Desítky let
se odborníci snaží zjistit, proč tomu tak je. Jedním z faktorů, které to
ovlivňují, je působení vnějšího tlaku, dalším jsou otřesy z blízkého lomu
a také propojení propasti s blízkou řekou Bečvou, o němž také dodnes
přesně nevíme, jak funguje,“ podotkl Čani.
Měření hloubky tvoří jen zhruba 20 % činnosti, kterou skupina
Moravský kras v Hranické propasti dělá. Větší část tvoří odebírání vzorků
a pomoc při různých vědeckých výzkumech. Jedním z posledních projektů je
Expedice Neuron, v jehož čele stojí Helena Vysoká, která zkoumá vodu
v propasti.
„V hloubce 250 m se zde totiž nachází voda, která má složení
jako z desetikilometrové hloubky,“ prozradil Čani.
Potápěči z Hranické propasti spolupracují
s pražskou skupinou Brmlab, která jim pomáhá vytvořit miniponorku, jež jim
umožní dostat se ještě níž.
A kde je skutečná hloubka Hranické propasti? „Vrty
v Hranickém krasu, kde se propast nachází, ukazují, že zdejší vápencový
masiv sahá až čtyři kilometry hluboko. Stejně hluboko může jít i propast.
Všechno nasvědčuje tomu, že by měla být obrovská,“ naznačil Čani. „Navíc
jeskyně vznikají odspodu, takže čím blíže k povrchu, tím užší prostor je.
To se prokazuje i v této propasti, kde jsou v hloubkách širší rozměry
a další boční prostory,“ dodal Čani.
5 plus 2 číslo 16 ročník V
Žádné komentáře:
Okomentovat