Čas je ta nejdražší komodita
v životě, kterou máme. Měli bychom sledovat to, co děláme, aby to bylo
maximálně efektivní, a abychom neplýtvali časem někde, kde se nic nenaučíme,
nic nevytváříme ani nic nerozvíjíme.
Peníze jsou platidlo a
vyjadřují, jak jsme užiteční pro společnost. Čím vyšší je můj užitek, tím lépe
jsem zaplacená a naopak. Čím blíže se člověk pohybuje základním potřebám
společnosti, tím poplatnější je. Čím je obor činnosti těmto potřebám
vzdálenější, tím více musím dokazovat, že moje práce je potřeba.
Pokud peníze postavím na
piedestal, budu nešťastná. Když se na peníze budu dívat tak, že přijdou za
mnou, bude to lepší. Nejprve musím sama něco dodat, abych mohla něco dostat.
Pokud jakoukoliv práci dělám s vervou a co nejlépe, tak si můžu být
stoprocentně jistá, že za mnou peníze přijdou.
Absolventi jsou málo placení,
od 30 let nastupuje doba progrese, kdy se člověk rozvíjí, ve 40 letech přijde
vyhoření a v 50 už vás nikdo nezaměstná. Na začátku a na konci máte tedy
nejmenší platové možnosti a nejmenší uplatnitelnost a progresivní část života
věnujete zastropovanému příjmu.
Lidé přijdou do okamžiku, kdy
mají všechno hmatatelné, ale nemají naplněné srdce. Všechno nasměrovali na
jednu oblast, doběhli do cíle a zjistili, že tam není nic, pro co by žili.
Chceme žít ve vlastním
bydlení, ale stáváme se nevolníky finančního sektoru. Historicky jsme vždy
někomu sloužili, ať už jako otroci, nevolníci či zaměstnanci. Po revoluci jsme
ztratili svého pána, a tak jsme se upsali bankám.
Majetek se nikdy neprodává a
nikdy by neměl být na dluh.
Neznamená to, že když lidé
hledají, že je to něco špatného. Nejdůležitější je zjistit, "kdo
jsem" a jaké je "mé poslání". Přijde mi dobré, když lidé jdou do
světa na zkušenou, aby se podívali, jak se dělají věci tam, a vrátili se, aby
pomohli lidem doma.
Marcela Hrubošová, finanční
koučka
Žádné komentáře:
Okomentovat