Ve svitu ohně přemítám
o všem, co jsem kdy viděl,
o lukách létem rozkvetlých,
barvách motýlích křídel,
o žluti listů podzimních,
vláknech babího léta,
o stříbru slunce, mlze rán,
větru, jenž vlasy splétá.
Ve svitu ohně přemítám,
jaký svět přijde asi,
až skončí zima a mně už
se jaro neohlásí.
Vždyť ještě téměř celý svět
mé oči nepoznaly,
vždyť každým rokem každý háj
se v jinou zeleň halí.
Ve svitu ohně přemítám
O lidech dávných dob,
i o těch, co uvidí svět
až mne už skryje hrob.
Zatím ale, co vzpomínám
na staré zašlé časy,
poslouchám, kdy se za dveřmi
ozvou kroky a hlasy.
Žádné komentáře:
Okomentovat