Nad Západem plá slunce jas
a snad už raší květy jara,
snad pučí strom a řeky hlas
krajinou zní jak píseň stará.
Možná, že noc bez mráčku je,
svěží buk haluzemi kývá,
hvězdám jasným jak drahokam
pěnice možná píseň zpívá.
Má cesta končí v hlubinách,
hor příkré štíty tmou se
ježí,
kolem mně jenom tma a strach
a stěny mocných pyšných věží.
Slunce však zas přemůže stín
a elfské hvězdy budou plát,
proto se se dnem neloučím
a hvězdám nechci sbohem dát.
Návrat krále
Žádné komentáře:
Okomentovat