Podle aktuálních statistik se prodává metr čtvereční u nového bytu v Praze za nevídaných 70 tisíc korun. A pražští developeři naznačují, že by ceny mohly růst i v letošním roce. V regionech mimo Prahu jsou ceny sice o poznání nižší, ale i zde se v posledních letech svižně šplhaly vzhůru. Zatím tato spirála poptávky a rostoucích cen ještě funguje, ale jen co nastanou první problémy ekonomiky, velká část trhu se sesype jako domeček z karet. Nezapomeňme, že kvůli pořízení mnohamilionových bytů se většina lidí zadlužila až po uši.
Rostoucí hospodářství, optimismus lidí ohledně vlastní budoucnosti a nízké úroky u hypoték. Tak developeři i realitní analytici dokola okomentovávají stav, kdy lidé skupují byty či domy ve velkém, byť mnohdy z vlastních zdrojů či úspor dají dohromady jen pár procent z ceny nemovitosti.
Na jednu stranu se není čemu divit. Úroky u hypoték jsou stále nízké, nezvýšily se ani v prosinci, ačkoliv to banky kvůli novému zákonu o spotřebitelském úvěru avizovaly. Lidé jsou zmasírováni reklamou, jak je výhodné pořídit si vlastní bydlení, ale i poněkud zhovadilými představami nebo nesmysly ve společnosti, že musí bydlet právě a jenom ve vlastním. Toto je český unikát, protože například v mnoha velkých městech v Německu či Rakousku žije většina lidí v nájemních bytech a všem tato konstelace vyhovuje.
Naopak tady musí kdekdo nutně vlastnit kus podlahy pod vlastním gaučem a za tento „luxus“ je schopen dopustit stav, že bance splácí i 30 let velkou část ze svých příjmů, musí se hodně uskromnit a hlavně v práci držet další desítky let „hubu a krok“, protože kdyby o tuto práci přišel, během pár týdny by mu vyschly všechny jeho zdroje a najednou by nebylo z čeho splácet hypotéku.
Za růstem cen bytů stojí více faktorů. Je to předně rostoucí poptávka, kterou v některých regionech nestačí developeři ani uspokojit. Svůj podíl na tom má i legislativa a zdlouhavý schvalovací proces, kdy vydání potřebných povolení (jmenovitě v Praze) trvá několik let. Místní developeři pak kňourají, že nemají co prodávat, a u toho, co jim ještě v nabídce zbylo, šroubují cenu do nebývalých výšek.
Rostoucí hospodářství, optimismus lidí ohledně vlastní budoucnosti a nízké úroky u hypoték. Tak developeři i realitní analytici dokola okomentovávají stav, kdy lidé skupují byty či domy ve velkém, byť mnohdy z vlastních zdrojů či úspor dají dohromady jen pár procent z ceny nemovitosti.
Na jednu stranu se není čemu divit. Úroky u hypoték jsou stále nízké, nezvýšily se ani v prosinci, ačkoliv to banky kvůli novému zákonu o spotřebitelském úvěru avizovaly. Lidé jsou zmasírováni reklamou, jak je výhodné pořídit si vlastní bydlení, ale i poněkud zhovadilými představami nebo nesmysly ve společnosti, že musí bydlet právě a jenom ve vlastním. Toto je český unikát, protože například v mnoha velkých městech v Německu či Rakousku žije většina lidí v nájemních bytech a všem tato konstelace vyhovuje.
Naopak tady musí kdekdo nutně vlastnit kus podlahy pod vlastním gaučem a za tento „luxus“ je schopen dopustit stav, že bance splácí i 30 let velkou část ze svých příjmů, musí se hodně uskromnit a hlavně v práci držet další desítky let „hubu a krok“, protože kdyby o tuto práci přišel, během pár týdny by mu vyschly všechny jeho zdroje a najednou by nebylo z čeho splácet hypotéku.
Za růstem cen bytů stojí více faktorů. Je to předně rostoucí poptávka, kterou v některých regionech nestačí developeři ani uspokojit. Svůj podíl na tom má i legislativa a zdlouhavý schvalovací proces, kdy vydání potřebných povolení (jmenovitě v Praze) trvá několik let. Místní developeři pak kňourají, že nemají co prodávat, a u toho, co jim ještě v nabídce zbylo, šroubují cenu do nebývalých výšek.
Jiří Štefek
Reflex
Žádné komentáře:
Okomentovat