Dvanáct srdcí - Petr Casanova

"Byl - li jsem úspěšný a moje partnerky to dostatečně neoceňovaly, cítil jsem se ve vztahu vnitřně nešťastný a hledal jsem ocenění jinde. A naopak, pokud jsem úspěšný nebyl, o to více jsem se cítil nešťastný a hledal jsem záchytný bod jinde. V obou případech jsem však tvrdil, že vinna je partnerka, ačkoli ve skutečnosti byl problém ve mně - v tom, že jsem neuměl unést své pocity."

Jestliže ti muž nenabízí ten typ vztahu, který chceš nebo potřebuješ, přestaň zkoušet měnit jeho myšlení.

Konečně si uvědomovala, že nikdo nezmění druhého člověka. "To ani není nutné," uklidnil ji Chlapec. "Člověk se totiž dokáže změnit sám." "A kdy?" "Když začne něco důležitého ztrácet."

Uvědomuji si, že na sblížení s tak nespolehlivým mužem jsem měla svou vinu. Vždyť už dávno před začátkem vztahu jsem mohla poznat, že má tendenci mě podvést. Viděla jsem přece, že ve svém naříkání na manželku věnuje více pozornosti tomu, co jí schází, než tomu, co mu může nabídnou. Takto zaměřený muž je obecně zvyklý na životě i lidech sledovat více to, co mu schází, než tomu, co mu může nabídnout.

Život ukazuje, že nemá smysl plýtvat časem. A už vůbec ne na nějaké návraty do minulosti. Čas běží vpřed. A je to tak proto, abychom se ani my nevraceli zpět.

Příležitost i peníze odhalují člověka. V plné nahotě ukazují, jaký skutečně je. Snímají mu škrabošku.

"V páru funguje zrcadlení. Nikdy není jen jeden chybující a druhý bez viny. Oba jsou vinni. Nejen ten, kdo klamal." Chlapec jí skočil do řeči: "Ale čím je vinen oklamaný?" "Přece tím," usmála se, "jak špatného partnera si vybral."

 Přičemž síla každého partnera se pozná nikoli tehdy, když je ve vztahu všechno v pořádku, ale přesně naopak - když se dostaví pokušení, příležitost, problém. Teprve tehdy se prověří opravdový charakter každého článku.

"Jsme jako pro sebe stvoření. Já jsem jako zámek a On jako klíč. Nemáme před sebou žádná tajemství. Nemělo by totiž žádný smysl, abychom jeden před druhým něco ukrývali, jestliže On je klíč k mému zámku. Jsme tedy před sebou stále odemčeni. ..Je to vztah, ve kterém můžeš být neospravedlnitelně sám sebou, protože nikdo tě nesoudí. Ukazuješ své já v plné nahotě a druhému to nevadí. Naopak je šťastný, že jsi sám sebou.

Osudová láska je naopak to, když nedokážeme nalézt jediné slovo, jímž bychom vystihli to, co ke spřízněné duši cítíme.

Pamatuj si, že vše opravdu důležité máme blíže, než si myslíme.

Páry dělá osudovými to, že spolu procházejí ne jen růžovými dny, ale všemi včetně náročných. Společně stoupají i údolím slz. Právě to je činí semknutějšími, zocelenějšími, sobě oddanějšími.

Každý, koho potkáme, není v našem životě náhodou. Může mít v sobě i zárodek spřízněné duše. Ovšem zárodek je pouhý předpoklad, který se teprve musí naplnit v praxi. Musíš umět rozeznat, někdy i zkouškou, kdo je osudový a kdo jen jeden z mnoha.

Zavři oči a zjistíš, že všechno skutečně krásné zůstává očím utajené.

Proč krása s věkem vadne a ti, jimž se přestáváme líbit, odcházejí? A není to dobře? Jen tak přece po našem boku dlouhodobě zůstanou pouze ti, kteří používají více srdce než oči..

Moje důvěra mě nikdy nemůže zklamat. Moje důvěra mě vždycky vede k pozitivnímu zjištění. Buď se mi potvrdí, že ti na mně, tedy na vztahu, opravdu záleží, nebo se ukáže, že ti na mně, tedy na vztahu, ve skutečnosti nezáleží. Ve druhém případě jako bys mi sdělil: Uvolňuji ti místo po tvém boku pro někoho lepšího.

Na první pohled se totiž pozná, zda je v páru absolutní shoda, nebo absolutní neshoda. Žádná jiná možnost není. Proto je tak snadné křehký vztah rozlomit a tak těžké zlomený vztah složit. Na složení jsou vždycky potřeba dva, na rozbití stačí jeden. Ten, který ve dvou budovat nechce.

Čím více lásky a uznání si tedy vytvoříme ve své hlavě, tím více lásky a uznání pak použijeme ve prospěch druhých.

Motivuj se, protože ty sám jsi hlavním tvůrcem své spokojenosti.

Čím více lásky dáváme sobě, tím méně ji pak potřebujeme od druhých. Nikdy nejsme osamělí, pokud jsme v dobré společnosti - s někým, kdo nás má rád. Byť bychom tím někým byli my sami.

Nyní cítil, že všechno v životě má svůj smysl, i negativní pocity. Učily ho zastavit se a přemýšlet o chybách, jež natropil. A potom pokračovat - aby chyby napravil, a tudíž překonal.

V zrcátku viděl zprudka rozevřené oči, ve kterých zasvítilo bělmo. "Nic jsi neřekl, a přesto je jasné, co jsi cítil. Překvapení. Zaujetí. Touhu po akci."... "Znechucení naopak vede k jejich zřetelnému zúžení. Nejisté ruce právě v této chvíli naznačují přebytek stresových hormonů v celém těle." "I pouhým poslechem poznáš pocity člověka. Vnímej svůj dech. Je-li klidný a dlouhý, jsi vyrovnaný." "A když dýchám rychle a krátce - jako o překot?""Pak jsi vystresovaný." "Také gesta ti mnohé prozradí. Kdo se při řeči naklání k druhému, aniž by byl nedoslýchavý, vyjadřuje, že je mu společník příjemný. Kdo se odtahuje, bývá netrpělivý, nespokojený a podrážděný." Tušil, že rozechvělá intonace nasvědčuje o nervozitě, vnitřní obavě, váhavosti a nervozitě. Také věděl, že kdo zvyšuje hlas, vyjadřuje vnitřní hněv, vztek, mindrák. Forma, jakou hovoříme, vypráví hotové romány o našem skutečném sebevědomí a úmyslech. Proto je dobré naslouchat více energii než slovům.

Nemá smysl druhým mluvit do jejich priorit, napovídat jim rozhodnutí, kera mají učinit, protože i když budeme mít ty nejčistší úmysly, prostě nejsme schopni do detailu rozumět tomu, co je pro druhého opravdu důležité, natož abychom to dokázali předvídat.

Proč by tě měl ovládat svým názorem, když věděl, že máš v daném okamžiku jinou potřebu? Nechal ti svobodu rozhodnout se pro jiný směr, jiného partnera a jinou budoucnost.

Dívka byla rozhodnutá naučit se to nejtěžší. Respektovat svobodu druhého. Napadlo ji, že jen dva zdravě nezávislí lidé na sobě mohou být zdravě závislí. Jako jin a jang. Dva obrazce, které by se mohly od sebe kdykoli odpojit. Ano, mohly by. Jenže proč by to dělaly, když dohromady tvoří tak dokonalý kruh, zatímco jeden bez druhého jsou jen dva nedokonalé půlkruhy?

Připravíš-li kohokoli o svobodu, dáš mu důvod svobodu hledat. Nejde svázat ptákům křídla a doufat, že budou létat jako dřív.

Život nechce, abys opakoval chyby. Chce, abys je neopakoval. Proto potřebuje, aby sis je uvědomil. Jen tak si je přiznáš. Jen tak tě budou štvát. Jen tak je budeš chtít napravit.

Jsem ty. Tvé Já. Tvé alter ego. Tvé Já číslo dvě, opak k tvému egu. Nikdy jsi mě nepustil ke slovu. Nechal si mluvit své ego. Svoji touhu připadat si neomylně, bezchybně, dokonale. Přitom neomylný, bezchybný, dokonalý nikdo není. I ty se učíš odmalička.

Vyrostl jsi. A z výšky vidíš věci lépe, přehledněji. Ostatně, vždycky, když si uvědomíš chyby, které jsi do té doby neviděl, je to znamení, že jsi povyrostl, získal větší nadhled nebo odstup. Kdykoli vyrosteš, tak ti všechny dávné chyby přijdou zbytečné a hloupé. Je to proto, že jsi zmoudřel. Jen moudří lidé dokážou vidět, jaké hloupé chyby dříve dělali.

Teď už minulost není. Proč tedy chceš změnit něco, co už není?

A začal rozumět tomu, jak má používat paměť - aby nezapomněl, v čem chyboval, a věděl, co už nechce nikdy opakovat.

Někdy člověku nezbývá více než naděje. Pak ale zjistí, že naděje je často to, co člověku úplně stačí. Protože naděje způsobuje změnu.

"To se mám naučit milovat - sebe?" Chlapec přikývl. "Když to dokážeš, nikdo na světě tě nezraní dvakrát stejným způsobem. Uvědomíš si, že člověka, který tě jednou zranil, už podruhé nepotřebuješ.

Když se začteš, zjistíš, že mnohé kapitoly vyznívají doztracena a ne všechny příběhy se v knize uzavřou. Některé postavy v ní mají pouze epizodní roli, a i ta stačí. Předají nám totiž dostatečnou informaci, vysvětlení nebo nás něčemu naučí.

Když od života nedostáváš to, co chceš, nemusí to nutně znamenat, že si to nezasloužíš. A co tedy? Přeci to, že si zasloužíš mnohem více.

Dílek, který nám připada ošklivý, nejde zaměnit za hezčí. Obraz by nebyl celistvý. Je to jako se životem. I ty dílky, které na první pohled vypadají nevábně a nepatřičně, do naší mozaiky patří. Ba dokonce, patří tam jako ulité.

Pravá krása ve vztahů začíná tam, kde se zavírají oči. Teprve tam plně vnímáme, pro co druhý žije, co jej definuje a činí šťastným.

Náš život není to, co nahlas říkáme, nýbrž to, co si našeptáváme. Navenek se můžeme tvářit, že žijeme jiný život, ale naším jediným skutečným příběhem je ten, který máme ve své hlavě. Každý den, každou chvíli to, co si namlouváme, vytváří to, co žijeme, co z nás je. Všichni žijeme ve své hlavě.

Boj se, že ztratíš to, co je pro tebe důležité. Boj se, že někdo jiný bude lepší. Boj se, že ti jiní budou ubližovat a ty to neovlivníš. Tak hovoří nízké sebevědomí, které má mnoho důsledků. Žárlivost je pouze jedním z nich. A žena už tušila, že problém se manžela vlastně netýká.

"Nevěrného partnera" si totiž neseme v hlavě. Bez ohledu na to, kdo to je a zda nevěrným opravdu byl. Přesvědčení o neveře je jako virus. Dokud se nezničí, zůstává v člověku. Přenáší se do každého dalšího vztahu a pak naše přesvědčení může zničit i partnera, který na nevěru nemá ani pomyšlení, a my mu přesto nevěříme.

Klíč k pomyslným dveřím ve vztahu tvoří pouze naše myšlení. Pokud důvěřujeme, žádné vysvětlení nepotřebujeme. A pokud nedůvěřujeme, žádné vysvětlení nám nestačí.

Špatný partner přistupuje k druhému jako k mobilnímu telefonu, který je mimo dostupný signál. K čemu je takový telefon dobrý? Jen na hry.

Nauč se být v pohodě i s tím, že nejsi pokaždé v pohodě. I když nejsi v pohodě, nepanikař. Má to svůj dobrý smysl. Všechno nepříjemné tě nutí začít myslet i jednat pozitivně. Pozitivní myšlení i jednání ti přinese pozitivní změnu. A pozitivní změna ti dopřeje lepší pocity, protože budeš mít být na co pyšný - něco jsi přece překonal. Z čím negativnější a hlubší jámy ses dokázal vyhrabat, tím pyšnější pak na sebe můžeš být. A tím větší získáš sebevědomí...

Bez ohledu na to, co se v tvém životě děje, zjišťuješ, že jsi schopen účinně bojovat pouze bitvu jediného dne - dneška. Boje, které se týkají minulosti nebo budoucnosti, jsou pouze v tvé hlavě. V reálném každodenním životě můžeš změnit pouze to, co se děje teď.

Dnešek je dar, nabídka. Nikdy tě v životě nebrzdí to nepříjemné, co se děje. Brzdí tě pouze tvé vlastní lítosti, výmluvy,  odmítání pokusit se překonat to, co tě bolí.

Kdo není schopen přijmout vaši minulost, nemůže s vámi spojovat svou přítomnost. Navíc ten, kdo se odmítá smířit s minulostí, tím říká, že se nedokáže měnit a růst.

Člověk nemusí ani chybovat, a stále přemýšlí, co mohl udělat lépe. Ví, že není dokonalý, a trápí ho to. Chce se dokonalosti přiblížit. Jeho uvažování nejlépe vyjadřuje jedno slovo: Proč.

Neustále přemýšlí, proč neuspěl i proč uspěl. V každém svém činu hledá rezervy.

Pochopíte životní prohry jako kameny...jako základní stavební kameny budoucnosti.

Omezte ve svých myšlenkách hořkost. I když si myslíte, že ji adresujete jiným, ve skutečnosti neopouští vaši mysl. Znechucuje život vám, ne jiným. Každá negativní představa, nápad nebo slovo jsou jako nůž, který berete nikoli za střenku, ale za čepel. Vás zraňuje bez ohledu na to, mě proti mně komu tento nůž vytahujete.

Vracejte se do minulosti pro krásné zážitky. Ale zároveň si uvědomte, že již neexistují.

Zhluboka se nadechl, do celých plic. S následným výdechem vše, co ho trápilo, vypustil z těla. Doslova jako by si pročistil srdce. "Dokud jím neprojde více lásky, více pochopení, více dobrých pocitů, tak se naše situace nezlepší. Teprve když zklidníme srdce, zklidní se i myšlení." Když zhluboka vydechl, zdálo se mu, že má méně negací, že méně nenávidí, že se dokáže více smířít se skutečností. "Stačí k tomu najít něco, za co jsme vděčni, čeho si vážíme, co milujeme," opakoval si a měl pravdu: Vždyť způsob, kterým myslíme, je přímo ovlivňován tím, co cítíme.

Chlapec celé dětství poslouchal, že když bude zlobit, přijde do pekla. "Peklo je místo, kde donekonečna pykáme za jednu chybu a kde nesmíme dělat nic z toho, co by nás činilo šťastnými," slyšel výklad, načež sám zvolal:"Ale v tom případě se pekla bát nemusím, protože všichni už v pekle jsme."

Negativní myšlenky vyvěrají z negativních pocitů. Pamartujte si tedy, že kdykoli vaší myslí projde negativní myšlenka, musela jste si ji vyrobit. Znamená to, že v hlavě máte výrobník negací. Copak si to zasloužíte?

Když se s nimi poměrujete, cítíte se špatně. Jejich životy totiž neovlivníte. Přestanete-li se s nimi poměřovat, pocity se vám zlepší. Konečně totiž začnete věnovat energii tomu, co ovlivnit můžete. A tím je váš život. Přemýšlením o druhých se totiž váš život nezlepší. A jestliže se nezlepší, budete mít stále stejné výsledky. A vy potřebujete lepší, pozitivní výsledky. Proto dbejte o pozitivní pocity.

Když se nám něco nevydaří, nepotřebujeme lítost, nýbrž podporu. Ne negativní vize a katastrofické scénáře, ale pozitivní výhled a naději.

Dítě se potřebuje učit. Cokoli mu nejde, pouze ještě neumí. Co ještě neumí, to se ještě může doučit. Ale pamatujte, že žádné dítě se neučí rádo, jestliže cítí, že kvůli učení může přijít ponížení, výsměch nebo rákoska, klečení v koutě třídy nebo vězení vlastního uzamčeného pokoje.

Vědomost vždycky můžeme nabýt, třeba i životní zkušeností, ale nenabydeme ji, pokud nám bude chybět vlastní touha se učit, touha prohrávat, touha moudřet.

Abychom byli šťastní, potrebujeme spíše delat správné věci. A když k tomu najdeme odvahu, bude jen otázkou času, kdy začneme dělat správné věci správně.

Nikdo jiný nemá ponětí, co nás činí šťastnými. Někdy to v sobě hledáme i my sami. Není divu. Když jsme se narodili, nikdo z nás nedostal návod k životu. Všichni ho objevujeme každodenními kroky a chybovat znamená objevovat.

"To není jediný způsob." "Co tím chceš říct?" nechápal pán. "Že nikdy neexistuje jen jedna možná cesta. Ti, kdo využívají jiné, nejsou hloupí nebo naivní. Směřují ke stejnému cíli, ale jinými prostředky nebo z jiné strany. Neznamená to, že takové řešení neexistuje."

Odrazovali mě od toho, čeho se sami báli. Dnes si však myslím, že to se mnou nemysleli zle. Z jejich pohledu to byla správná rada. Pro ně to, co jsem si přál, nebylo dobré, ale pro mě ano. Co vyhovuje druhým, pak nemusí vyhovovat nám.

Není to tak, že bychom pravdu měli my, nebo oni. Pravdu máme my i oni. Všichni máme svou pravdu. Ta je dána tím, co cítíme, v co věříme, po čem toužíme. A u každého to může být něco jiného.

Pokud chci být šťastný, musím činit to nejlepší podle sebe. A pokud jde o mého syna, ať bude výsledek jeho snahy jakýkoli, musím stát při něm. I když v té chvíli prohraje, pro mě bude hrdina, protože našel odvahu pokusit se o vítězství.

V životě, pokud chceme být šťastní, nepotřebujeme jakékoli zkušenosti, ale zkušenosti směřující k našemu osobnímu naplnění. Jaké to pro nás jsou, to neví nikdo jiný. Často to v sobě hledáme i my. A to nejen jako děti, často ještě i v dospělém věku.

Zdroj našeho štěstí není nikde mimo nás. Není za hranicemi státu, v majetku druhých lidí. Štěstí je hlavně naše vyspělost, se kterou krotíme své ego.

Moc neznamená mít možnost ublížit a udělat to, nýbrž mít možnost ublížit a neudělat to. Opravdu mocný tedy není ten, kdo dokáže ovládnout druhé, nýbrž ten, kdo dokáže ovládnout sebe.

Slabí lidé jsou plni zlé energie. Jako pohozený drát. Když se mu snažíte pomoci, zvednout ho a obejmout, proud vjede do vás. Není rozumné dotýkat se drátů na zem spadlých.

Všichni jsme schopni udělat své kroky sami. K některým pouze potřebujeme odvahu. A pokud odvahu nemáme, potřebujeme podporu.

Přestaň se ohlížet po tom, co druzí dělají, kde jsou nebo co už mají. Nepoměřuj se, nikdo tvé úkoly nevyřeší tak dobře jako ty - protože nikdo není jako ty.

Buď sám sebou a poznáš, kdo ti za to stojí. Lidé, kteří v tvém životě za něco stojí, ti totiž budou fandit, budou tě podporovat a ctít. V jejich blízkosti se budeš cítit dobře a to, jak se k tobě chovají, si sám osvojíš. Zjistíš, že tě začal respektovat ještě jeden člověk. Ty sám.

Neber si osobně to, co o tobě druzí říkají. To, čemu věří, je omezeno tím, co sami vědí nebo si umějí představit. Neřiď se jimi. Tvým chodidlům je vždycky příjemnější pouze tvá cesta. Mysli na to, jak dobře se cítíš sám sebou, a nikdy se nezpochybňuj, nepopírej. Když budeš sám sebou, protřídí to tvé okolí. To je dobře. Kdo tě přijme takového, jaký jsi, je tvůj přítel. Kdo nepřijme to, jaký jsi, je tvůj učitel. Poslouchej, co ti učitelé vytýkají. Je to zpětná vazba, kterou ti přátelé možná říkat nechtějí, aby ti neublížili. Ale ty potřebuješ slyšet i ji.

Tvůj problém naopak je, co o sobě říkáš ty a kým se sám rozhodneš být.

Svého protivníka nehledej nikde kolem sebe, ale pouze v sobě. Jednoduše pracuj na sobě tak, abys byl dnes lepší, než jsi byl včera.

Každý den se snaž být svou nejlepší verzí, hledej své dosavadní limity a tlač na ně. Tím je budeš posouvat.

Tvoje nespokojenost je propast mezi tím, co již máš, a tím, o čem si myslíš, že to máš mít. Ve skutečnosti můžeš být úplně v pohodě již s tím, co teď máš. Pak budeš okamžitě šťastný, protože už teď na sobě pracuješ a usiluješ o svůj cíl.

I když okolnosti nebudou dokonalé, právě tvá schopnost nalézt na nich něco dobrého postačí, aby ses cítil příjemně. Uč se ve svých prohrách vidět argument k zažehnutí nové touhy tuto prohru překonat. Nepotřebuješ vítězství na to, abys ukázal, jak jsi silný. Postačí prohry, se kterými se dokážeš vyrovnat. V tom tví skutečná sila člověka.

Naopak, kdykoli se rozhodneš žít v pravdě, jsi o to lepší. Vždycky raději nabídni omluvu nebo vysvětlení než lež. Vím, že přijmout pravdu vyžaduje od každého člověka odvahu a sílu, ale oba přece už víme, že je to jediný způsob, jak upřímně, plnohodnotně, a tedy šťastně žít.

Kniha lidského života je spíše jako prázdný sešit. A že kapitoly píšeme tak, jak procházíme jednotlivými dny. Už věděl, že pro inspiraci můžeme nahlédnout do jiných knih, ale pak bychom se měli soustředit pouze na psaní té své.

Ráno je nádherný okamžik. Říká nám, že se nemusíme vracet zpět k dnům, které již prošly, prostě můžeme psát dál. Můžeme - žít!

Chlapec i lidé, které na ostrově potkával, se snažili, aby jejich kniha byla ten nejúžasnější bestseller. Aby obsahovala CO NEJVÍCE chyb, a díky tomu CO NEJVÍCE ponaučení a zkušeností, stejně jako CO NEJVÍCE dobrodružství, vzrušení a štěstí. Aby byla plná každodenních pohádek o touze, odvaze a dosaženém cíli, kterou bude vždycky stát za to se inspirovat.

Kdykoli si něčeho důležitého přestáváme vážit, život nás donutí, abychom se pozitivně změnili. Znovu začínáme dávat pozor na své zdraví. Znovu začínáme pečovat o vztahy. Život nás vždycky nelítostně srazí na dno, ale myslí to dobře, protože ode dna se nejlépe odráží.

Vžij se do svého těla. To nedokáže mluvit. Ani srdce to neumí. A přesto nám někdy tělo i srdce potřebují něco akutního vzkázat... Kdykoli začneme ignorovat jakoukoli základní hodnotu a dávat životu najevo, že pro nás je příliš samozřejmá a nemusíme o ni zvláště usilovat, život nás o ni připraví... Bez základní hodnoty se dříve či později, často dokonce okamžitě, ocitáme na dně. Důvod je jednoduchý a pozitivní: Abychom si té hodnoty zase začali vážit. Kdykoli si něčeho důležitého přestáváme vážit, život nás donutí, abychom se pozitivně změnili.

Čeho si neváží lidé, kteří si nechávají ubližovat? Sami sebe. Kdyby si totiž ti lidé vážili sami sebe, nenechali by si ubližovat.

V životě to funguje tak, že kdo nerespektuje sám sebe a nosí na čele štítek: Nejsem nic - toho nerespektují ani druzí. Každý z nás si totiž přístupem k sobě samému nastavuje, jak s ním má jednat okolí.

Jen aby nezůstalo samo a cítilo se nějak využité, podbízelo se pod svoji hodnotu. Tím tu hodnotu v našich očích automaticky ztratilo.

A tebe na dně nečeká nic špatného. Co tam podle tebe najdu? Přece střípky tvého já. Třeba budou rozbité na padrť a potrvá déle, než z nich složíš to, kým jsi bývala, ale o to více budeš příště ostražitá v tom, komu své já svěřuješ do ruky.

Přesně toto se děje i po rozchodech. Lidem se stane, že tonou ve vzpomínkách. Své zkyslé mléko si s odstupem času začnou idealizovat. Vybírají ze své paměti jen to dobré a ještě to obohacují o představy, jak čerstvé mléko na začátku vonělo i chutnalo.

Jediný impulz, který může člověka donutit ke změně, může vyjít pouze z něj samotného. Pokud necítí vnitřní důvod, nezmění se.

O co člověk skutečně stojí nebo nestojí, to jasně ukazuje svými činy.

Víš, kdykoli se snažíš druhé měnit, říkáš tím, že nerespektuješ, jací jsou. Pokud ti způsob, jak se k tobě partner chová, nevyhovuje, nepřijímej ho. Pokud ti vyhovuje, akceptuj ho. A pokud se jeho způsob chování v průběhu vztahu změní v nevyhovující a partner na tvou zpětnou vazbu pozitivně nereaguje, respektuj to. Každý člověk může změnit své priority, ale to je jeho problém a odpovědnost.

Nikdy se netrap pro ty, kteří se netrápí pro tebe, a nikdy nečekej na ty, kteří už od sebe ve skutečnosti dávno odešli.

Být sám šťastný je základem úspěšného vztahu. Není-li člověk rád sám se sebou, nedokáže být ani s nikým jiným. Nejde totiž v žádném člověku rozdmýchat plamen, je-li sám k sobě ledový.

Být sám sebou vlastně vždycky znamená získat na hodnotě, přestat být zaměnitelný, a tudíž levný.

Ne každý má to štěstí jako já, aby si své sny mohl začít plnit ne jednou, ale hned.

Chovat se tak, jako by dnešek byl poslední, znamená přesný opak. Vyrovnat své dluhy.

Cítil, že každý nový okamžik je zázrak, který musíme využít. Cítil, že nikdy nebudeme vzpomínat na to, kolik práce jsme měli od rána do noci, ale co krásného jsme prožili s přáteli, s rodinou nebo i sami.

Jednou chci mít na co vzpomínat. Chci mít v hlavě nádherné zážitky, ne lítost, že jsem žádné takové ještě nestihl...

Muž mu pomohl umístit kamínek správně mezi ukazováček a palec a pohledem proti slunci v něm "zapálit oheň". Tak se říká tomu, když do briliantu vpustíte světelný paprsek. Ten kamenem jen tak neprojde. Briliantový brus totiž znamená, že povrch diamantu je zbroušen padesáti sedmi ploškami, tzv. fazetami. Ty způsobují, že světlo, jež pronikne dovnitř, se začne odrážet jako v labyrintu zrcadel. Vnitřek kamene se doslova rozsvítí a při obracení v prstech ještě duhově mění barvu. "Vždycky jsem si myslel, " řekl Chlapec, "že hodnota diamantu je v kameni samotném, ale ona je zřejmě ve schopnosti brusiče takový světelný efekt vyvolat, že?" Muž ho poopravil. "Hlavní hodnota je ve schopnosti brusiče vidět vůbec v kameni jeho budoucí hodnotu."

Každý briliant dříve vypadal jako toto ošklivé kačátko. Briliantem se stal teprve broušením surového diamantu.

Muž tak na své chybě nejlépe pochopil rozdíl mezi hodnotou a cenou. Hodnota je to, co dostáváme, a cena je to, co platíme.

Sám věděl, jak těžké je unést ponaučení, jak obtížné je unést svou předchozí chybu a jak složité musí být předstoupit poučený před člověka, kterému jsme ublížili.

Koncentrát, to je to slovo. Někdy stačí koncentrát, než abyste druhého člověka neefektivně zavážel celými kontejnery slov.

Ty znáš slovo, které by koncentrovalo všechno, co chci vyjádřit?

Jistě. Tím koncentrátem je: Promiň. Šest písmen obsahuje všechno. Sdružuje: Přiznávám chybu + Lituji jí + Napravím ji.

Promiň znamená Ano, udělal jsem chybu, a také si ji uvědomuji. To je důležité sdělení, protože Uvědomuji si znamená Zmoudřel jsem a chybu, kterou jsem způsobil a tehdy neviděl, dnes jasně vidím. Uvědomuji si také znamená Nechci ji opakovat, protože už vím, jak mě samotného bolí - i jak bolí tebe. Proč bych ji měl opakovat, když nás oba bolí?

Pro toho, komu je Promiň adresováno, je příjemné. Zčásti je mu zadostiučiněním a zčásti nadějí.

Ti, kdo si svou chybu byli schopni uvědomit, jsou ti, kdo jsou schopni tu chybu neopakovat. A tím posunou sebe, a tedy i vztah, který s někým mají. Nápravou chyby se přece ta chyba odstraní a vztah se posune. Vaše Promiň je důležitou informací pro vaši partnerku.

Na světě neexistuje jediná pravda. Jen jediný svět, na který existuje sedm miliard různých lidských pohledů. I když žijeme v jednom prostředí, ve kterém se dějí stejné okolnosti pro všechny, každý je vidíme po svém - ovlivňuje nás to, čemu věříme, co jsme kdy prožili, jakou cestou jsme šli, na jaké události jsme v minulosti museli reagovat a jak tyto naše zkušenosti zformovaly naše názory.  

Pohlédli na protější kopec. Má jediný vrchol, ale cest nahoru je více. Společné mají jen to, že žádná z těch cest nahoru nevede po rovině. "Kdykoli necítíme bolest, znamená to, že kráčíme životem bez námahy, po vrstevníci. To je sice pohodlné, ale nepřijdeme do žádného nového bodu. Jen obejdeme náš životní kopec a vrátíme se zpátky do výchozího bodu po téže cestě. Zatímco, když cítíme bolest ve svalech, je to důkaz toho, že stoupáme a zesilujeme, ačkoli to nemusí být zrovna příjemné a pohodlné.

V partnerovi nelze vidět protihráče, který nás svou pravdou o něco připravuje, ale spoluhráče, který nám umožňuje vidět ještě druhým párem očí a rozšířit si obzor. Jiný význam komunikace nemá.

Muž si přál, aby si i jeho přítelkyně uvědomila, že ve vztahu nikdy není problém pouze jednoho či pouze druhého partnera. Ve zdravém páru je pouze společný problém.

Daleko lepší je, když oba partneři neučiní krok od sebe, ale naopak vstřícný krok k sobě. Jen tak se budou jeden druhému přibližovat, a ne vzdalovat.

Kdykoli nedáváme do vztahu sto procent, sami pochybujeme o druhem. A naopak, když dáváme do vztahu sto procent, obdarovaváme nejen jeho, hlavně sebe. Spíme mnohem lépe.

Když důvěřuješ, máš o problém míň. Odpovědnost za svou důvěru totiž přesouváš na druhého.

Jestli mě zradíš nebo ne, to je přece na tobě.

Existují jen dva druhy problémů. Jedny mají řešení, druhé nemají. Má-li problém řešení, je zbytečné se trápit. Nemá-li problém řešení, je také zbytečné se trápit.

Ten, kdo tě skutečně miluje, tě nikdy nezradí. Stejně jako se ten, kdo tě skutečně miluje, nikdy nevrátí zpátky. A víš proč? Protože ten, kdo tě skutečně miluje, nikdy neodejde. Zůstane totiž navždy tady. Dodala a poklepala si na srdce.

Skutečná láska není o nalezení člověka, se kterým se dá žít, nýbrž takového, bez kterého se nedá žít.

Chlapec si uvědomoval, že důvěra je něco, co můžete roky budovat a v sekundě to ztratit. A pak tam, kde byla důvěra, přestane být vztah.

Partner, který nás zraňuje, nám ubírá energii, odvahu a chuť do života. Takový je nadbytečný, jelikož samotným by nám bylo lépe. Já chci partnera, který mě posiluje, podporuje a inspiruje. Ten bude v mém životě nepostradatelný.

Miluji tě. Ale ta slova nic neznamenají, dokud je nevyřkne člověk, který jim dá význam svými činy.

Jeho obtěžovalo, když mu kterákoli z žen svěřovala, co ji ve vztahu bolí. Myslel si, že si stěžuje. Na ostrově však zjistil, že když se žena svěřuje, neznamená to, že si stěžuje, nýbrž, že druhému důvěřuje.

Důvěra se získává. A neudrží si ji jen tak někdo. Obvykle jen ten, kdo dokáže vidět smutek člověka za jeho úsměvem, lásku za jeho strachem a důvod za jeho zklamáním.

Logika správného vztahu je jednoduchá:

Koho zajímáš, ten tě vyhledává.

Kdo tě chce vidět, ten si na tebe najde čas.

Kdo tě chce slyšet, ten ti zavolá.

A všechno ostatní jsou jen výmluvy.

Zjistil, že nemá smysl dopisovat čárku tam, kde už život jednou udělal tečku.

Víš jak... Potřebuješ být otočený čelem k slunci, aby stíny padaly za tebe. Potřebuješ se usmívat.

Jestliže návyky, které si dennodenně osvojujeme, našeho partnera nebo nás samotné zraňují, náš život nebo vztah se prostě hroutí. Jako most, kterému slzami podmáčíme pilíře.

Nemusíme být smutní, že ti lidé letí jinam, přesvědčovat je nebo snad vydírat, že musejí zůstat s námi. Můžeme jen respektovat to, že chtějí poznat něco jiného. Neříká to nic špatného o nás ani o nich.

Kdykoli narazíš na člověka, který lže sobě nebo druhým, zjistíš, že je nezralý, protože především sebe připravuje o čas. Vždyť k čemu je budování vztahu, který není dlouhodobý? Proč bychom měli investovat čas a enegii do stavby mostu, o kterém víme, že spadne?

Cítila, že to je nejen někdo, s kým by se dalo žít, ale že to začíná být někdo, bez koho by se jí nemuselo chtít žít.

S minulostí, ať byla jakákoli, už nenaděláme nic, ale se svou přítomností a budoucností můžeme učinit všechno.

Věděl, že není dokonalá a že dokonalý není nikdo. Z jeho slov bylo cítit, že ani dokonalého člověka nehledá, spíše hledá dokonalost v člověku. V ní, hrubém kameni, jako by chtěl vidět briliant. Takových lidí v životě neměla moc.

Obvykle to, co je jednoduché není vůbec snadné. A přece stojí za o žít jednoduše než snadně.

Vyprávěl i o tom, jak byl utíkací typ. Jak ve vztahu zdrhal od všeho, co vyžadovalo velkou námahu. Upřednostňoval pohodlí. Nevěděl, co je naslouchat, podporovat, řešit problémy. Nerozuměl vytrvalosti, trpělivosti, pochopení. Vyprávěl i o tom, jak za to zaplatil. Jak dnes už ví, že utíkat je snadné a krátkozraké. Z dlouhodobého pohledu to přináší pouze komplikace. Útěkem nikdy žádný provlem nevyřešil, ba si hlavní příčinu problému nesl s sebou.

Teprve tady jsem pochopil, že skutečným problémem v životě není vnější komplikace, jež nám vstoupí do cesty, ale pouze naše neschopnost nebo neochota se k této komplikaci konstruktivně postavit a vyřešit ji. Ano, až tady jsem zjistil, že já jsem problém, že teprve s hledáním řešení problémů se učím ty problémy překonávat a že je to ta nejjednodušší, i když ne nejsnazší cesta dopředu.

Poznával, že i ve vztazích energie funguje na principu míčku a stěny: Jak míček hodíme o stěnu, tak se nám vrátí. Čím vztekleji ho mrštíme, tím vztekleji nás udeří.

Co zasadíme, to vždycky sklidime.

Jsme-li sami, snažme se pro vztah vybudovat tak, abychom byli silným článkem. Dělejme všechno, co nám činí dobře. O samotě k tomu máme unikátní příležitost, protože nás nikdo nemusí omezovat. Můžeme se věnovat všemu, na co jsme dříve neměli čas nebo co nešlo pěstovat s partnerem, protože měl jiné osobní priority nebo představy o volném čase. Věnujeme-li se tomu, co nám činí dobře, plní nás to pozitivní energií. Začínáme chápat, k čemu je dobrá, a o to více na ni dbáme i posléze v rámci vztahu.

Pamatujme, že ne vlastním řečněním, ale právě především nasloucháním se můžeme dozvědět něco nového.

Nakonec, kvůli pouhému sdělení, zda někoho milujeme, či nemilujeme, nemusíme s druhým mluvit. To se pozná beze slov - z toho, jak s ním zacházíme.

Lidský mozek se přizpůsobuje prostředí, kterému je dlouhodobě vystaven. V negativním prostředí neumí být pozitivní.

..delat své nejbližší lidi šťastnějšími. Vrátí se nám to jako odrazem o zeď. Začneme být i sami šťastnější.

Život mu nakopal do zadnice, ale ne proto, aby rezignoval, nýbrž naopak aby se konečně pohnul. Jedině tehdy, když poznal odmítnutí, si mohl začít vážit také přijetí..

Učila jej nesoudit cizí rány očima a chápat, že všechny handicapy, s nimiž se druzí dokážou popasovat, nejsou projevy jejich oslabenosti, ale naopak síly, která nás může inspirovat. Ostatně proto přece přicházejí problémy do cesty - aby nás posílily.

Poděkujme těm, kteří nám pomohli ujasnit si, před čím máme být v novém vztahu obezřetní. Poděkujme jim, že nám svým příkladem ukázali i to, jak se ve vztazích sami chovat nemáme. A poděkujme jim i za to, že nám pomohli stabilizovat to, kde se ve vztahu budeme cítit nejlépe. 

Nikdy ne nad Tebou, nikdy ne pod Tebou, nýbrž vždycky vedle Tebe.

Přilétal sem jako Chlapec. Všichni muži tak začínají, bez ohledu na věk. Nakonec nezáleží na tom, odkud vyšli a kým byli. Důležité je, kým se stali, kým jsou a chtějí být. Chlapec přestal být Chlapcem. Z Chlapce se stal Chlap. Pochopil hlavně to, že vzah je jako tanec. Tančí vždycky pouze dva.

Chlap ví, že ať žena věří jakýmkoli snům, stoji za to ji podpořit. Ať ty její sny nevyjdou a ona třeba spadne do bahna, stojí za to od ní neodejít. Ba dokonce když ztrácí naději a odvahu, stojí za to k ní do toho bahna sestoupit. Ne snad proto, že by Chlap měl tak rád bahenní lázeň. Chlap ale prostě nedopustí, aby jeho žena v nějakém bahně zůstávala sama. Ano, i to dělá Chlapa. Chlap totiž ví, co je to trade-off. Anglický ekonomický termín vyjadřující fakt, že v přírodě je vždycky něco za něco. A Chlap ví, že to všechno se mu vrátí: Ať spolehlivost. Ať otevřenost. Ať velkorysost. Ať konstruktivnost. Nebo podporování. To všechno totiž potřebuje ve svém životě i sám. Partnera. K pingpongovému stolu. K budovanému mostu. K posilování sama sebe, článku v řetízku. Chlapec si tohle neuměl spočítat. Chlap počítat umí.