Wittgensteinův vhled je
trochu jiný: lidé si mohou konstruovat svůj žitý svět sami. Nikoliv, že by
zhoubami a pohromami prodchnutá realita nutně musela srážet v lidech radost,
ale že smutní lidé si vytvoří svoji vlastní tragickou skutečnost. Chtějí vidět
zmar, a vidí zmar, chtějí být zarmouceni, a vidí věci, které je činí smutnými.
Jsme-li smutní, máme tendenci
zaměřovat pozornost na další negativní stránky reality a hledat v ní informace
potvrzující naše obavy.
Nálada je jedním z mnoha
psychologických fenoménů schopných formovat, jak vnímáme realitu. Naše názory,
výchova, kultura, v které žijeme, a treba i zda máme zrovna hlad, ovlivňuje, na
jaké podněty zaměříme pozornost, jak je vnímáme a které podněty do našeho
vědomí naopak ani nevstoupí. Žádný lidský mozek není schopen zpracovat vše,
zaměřuje se proto na vjemy, u kterých předpovídá, že budou relavantní - a tato
předpověď zarámuje, jakou realitu prožijeme.
I když se máme podle
objektivních ukazatelů skvěle, možnosti mít se ještě lépe nám znemožní užít si,
co máme.
Tím, že jsou možné aspirace
nekonečné, bude lidstvo stále motivováno hledat nové způsoby seberealizace,
spotřeby či inovací, jak řešit problémy.
Jedním z faktorů razantně
ovlivňujících štěstí bez ohledu na národnost je kvalita vztahů s blízkými.
Stejnou realitu lze však
vnímat v mnoha jiných rámcích.
Nikdo není schopen dokonale
kontrolovat své prožitky (kdyby schopen byl, mohl by se odtrhnout od reality
natolik, že by s ní ztratil kontakt zcela).
Čekání na úřadě můžeme
zarámovat jako dokonalou frustraci z neefektivnosti nebo vítat, jako
příležitost konečně se začíst do odkládané detektivky;z nekonečného dojíždění
autem může být zlostné křičení na o-metr-před-námi-stojící řidiče či mimořádná
příležitost se z audioknihy začít učit nový jazyk či se zaposlouchat do
posledního alba oblíbeného zpěváka. Boj s nemocí a návštěvy ordinací nemusí být
jen mela obav, strachu a znudění, ale těšení se, že potkám nové, zajímavé lidi
a od ostatnich pacientů se dozvím drby o lékařích, lécích či nemocnicích
(mimochodem, mnozí z nás se bojí začít konverzaci, aby nepůsobili trapně,
přitom naprostá majorita oslovených je ráda, že na ně někdo promluvil, a
nadšena, že může pomoci či sdílet své informace.
Pokud má problém řešení, není
třeba si delat starosti. Pokud ho nemá, starosti nepomohou.
Petr Houdek
Žádné komentáře:
Okomentovat