Naše aktivita souvisí se
světlem, přesněji řečeno, s modrým světlem, které je součástí slunečního
spektra. "S rozedněním se v našem těle začíná odehrávat celá řada procesů,
které vedou k tomu, abychom byli čilí. A naopak, pokud se začne šetřit, tyto
procesy se tlumí a umožňují tělu odpočívat a regenerovat. Odborně je tento stav
pravidelného opakování označován jako cirkadiánní rytmus," říká doc. RNDr.
Zdeňka Bendová, Ph.D., vedoucí skupiny fyziologických adaptací a biorytmů
Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Předpokládá se, že na světlo
jako první začaly reagovat jednobuněčné organismy v prehistorických mořích, kdy
pronikalo do hloubek a určovalo noc a den.
"Oheň vydává teplé,
žluté světlo. To sice umožní vidění ve tmě, pomůže nám protáhnout den, ale
velmi málo naruší náš cirkadiánní rytmus. Je to tím, že neobsahuje modrou
složku spektra. Pouze ona je tím, co nás aktivuje, působí na naši psychiku a
ovlivňuje produkci hormonu melatoninu, který reguluje nástup spánku a mnoho
tělesných pochodů," popisuje Mgr. Kateřina Červená z Katedry fyziologie,
laboratoře biorytmů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Téma 34/2017
Žádné komentáře:
Okomentovat