7 způsobů, jak být optimistou

„Optimistou se nikdo nerodí, optimistou se člověk stává. Tak jako úspěšným, zručným, moudrým… se člověk nerodí, ale stává. Optimismus je dovednost, kterou si MŮŽEME osvojit, ale MUSÍME chtít.“

1. způsob: Zaměř se na nejlepší výsledek ze všech existujících možností

Optimista je pozitivní realista. Vychází ze skutečnosti, ale věří v optimální (proto optimista) využití všech možností, které jsou k dispozici, bez ohledu na to, jak rozsáhlá je jejich nabídka. 

Optimista zkrátka bere život jako nabídkový katalog polotovarů. Všechno, co se nám v každém okamžiku děje, můžeme doupravit, dochutit. Můžeme si to úsměvem – odstupem a nadhledem – zpříjemnit.

Jak to, že optimisté věří, že všechno dobře dopadne?

Proč říkají: „Všechno má dobrý konec; a pokud to není dobré, ještě to není konec?“

2. způsob: Respektuj se za to, jaký v této chvíli jsi

Realista ví, jaký je. Zná své okamžité přednosti i slabiny.

Optimista je zná také. Ale vidí i to, co může být – vidí své přednosti i slabiny v budoucnosti, pokud na sobě bude pracovat. Vidí také problémy, které dnes řeší, ve stavu, kdy jsou vyřešeny. Nepohybuje se v realitě, i když z reality vychází.

Člověk má totiž jeden podstatný znak: Není dokonalý. To je pro optimistu základní zdroj vnitřního klidu a spokojenosti. Ví totiž, že se může neustále zlepšovat. Co dnes pokazil, to zítra (respektive už nikdy) nebude opakovat, protože se ponaučil.

Optimista ví, že v každé chvíli může udělat všechno, co je v jeho silách. Nic víc. Pokud tedy udělá všechno, co je v jeho silách, přijímá výsledek jako zpětnou vazbu o tom, co má vylepšit. Nehroutí se, protože víc dělat beztak nemohl, nebyl toho v dané chvíli schopen. Schopen toho bude až ve chvíli, kdy zjistí, v čem udělal chybu.

I když se i optimistům okolí posmívá a přeje jim neúspěch, oni vědí, že v každém okamžiku jsme jen tak dobří, abychom v příštím mohli být lepší.

3. způsob: Dívej se dopředu

Optimista se neohlíží nostalgicky zpátky – na starou verzi své maličkosti, aby zpytoval svědomí, že byl dnes ráno tak hloupý a nezkušený. Ne, optimista se usmívá, protože ví, že „hloupost“ si člověk může uvědomit jen tehdy, pokud si je své chyby vědom – pokud už zmoudřel.

4. způsob: Štěstí nespatřuj v cíli, ale v cestě

Pro optimistu má smysl každý okamžik, každý krok. Nechvátá za něčím, co ani nemusí dostihnout. Užívá si to, co prožívá. Optimista ze všech nejvíce žije maličkostmi. Inu, na všem přece dokáže najít něco dobrého.

Proto se také optimisté chovají, jako by úspěšní už dávno byli. Cítí se skvěle, když jsou na cestě, kterou si vybrali a na které dělají to nejlepší. Už ta cesta je jejich cíl.

5. způsob: Věnuj se více pozitivním než negativním lidem

A pokud ho nemůžete ovlivnit, pokrčte rameny a s úsměvem se obraťte. I když to někdy je to jediné, co můžete při střetu s jinými lidmi udělat, úplně to stačí. Nezáleží na těch, kteří nám život zošklivují, jestliže dbáme o to, abychom kolem sebe měli dostatek těch, kteří nás zvedají, když padáme, a kteří vracejí našemu životu barvu, když máme pocit, že bledne.

6. způsob: Počítej s tím, že život je křivka vzestupů a pádů

Nejkratší definicí života je: změna. Život je změna.

Jen to, že je někdo optimista, neznamená, že neprochází špatnými dny. Prochází a dobře si to uvědomuje, protože taková je realita. Od realisty ho odlišuje to, že věří ve změnu. A není v tom rozhodně idealistou nebo naivkou, protože opravdu život je změna a změna je život.

Čím více se nám nedaří, tím spíše rozpoznáme a užijeme si okamžik, kdy se nám začne dařit. A čím více se nám daří, tím spíše sbírejme energii na okamžik, kdy se dařit přestane.

7. způsob: Používej pozitivní (samo)mluvu

Náš život určuje nejen to, co se kolem nás děje, ale především to, jak to interpretujeme. Náš život probíhá hlavně v naší hlavě.

Mezi optimisty a pesimisty je hlavní rozdíl v tom, že pesimista žádnému úspěchu nepřikládá osobní zásluhu a má zvláštní talent i ve svém vítězství nalézt vlastně porážku. Nedivme se tedy, že pesimisté jsou velmi pasivní. Kam by spěchali? O co by usilovali, když je všechno stejně předem ztracené?

Vnitřní samomluva je jedna z nejpodceňovanějších věcí v životě. Mnoho lidí si stále myslí, že je nepodstatné, jak k sobě promlouváme. Přitom hlava je rozvodna příkazů do celého těla. Čemu věříme, to hlava považuje za zákon a tělo podle toho koná. Proto ať si myslíme, že něco dokážeme, nebo nedokážeme, budeme mít pravdu (jak říkal už Henry Ford).

Kdo se rozhodne hledat, ten může najít. Kdo nehledá, ten určitě nenajde. Kdo se rozhodne jít za tím, po čem touží, ten k tomu může dojít. Kdo stojí, ten určitě nikam nedojde.