Raymond Feist - Mág

UČEDNÍK
Kulgan přisvědčil. „Myslím, že tě znám natolik dobře, abych ti rozuměl. Máš velmi dobře uspořádané myšlenky. Chápeš logiku mnohem lépe než většina ostatních, dokonce o mnoho starších studentů. Vidíš věci jako systém, spíše než jako náhodný sled událostí. Možná právě to je součástí tvých potíží.“

Kulgan pokračoval. „Mnohé z toho, co se tě snažím učit, je založeno na principu logiky - příčina a následek, ale mnohé není. Je to jako učit někoho hrát na loutnu. Můžeš mu ukázat prstoklad, ale tato znalost z něj neudělá skvělého trubadúra. Je to umění, ne učenost, co se ti vymyká.“

Fannon odpověděl: „Určitě by šel, ale nebudu jej vystavovat takovému nebezpečí. Ale přesto by nám během jednoho, dvou dnů mohla ta mrtvá těla způsobit velké problémy. Kromě zápachu a much s nespálenými mrtvolami přicházejí nemoci. Je to způsob, kterým nám bohové dávají najevo svou nespokojenost s neúctou k mrtvým.“

MISTR

V duši se mu rozrůstal cizí prázdný pocit, pro který neměl jméno. Říká se tomu smutek, ozval se hlas uvnitř.

Vždy existuje volba, ač nemusí být pokaždé na první pohled patrná.

STŘÍBRNÝ TRN

Nějakou dobu tak stáli mlčky a svírali jeden druhého, jako by se báli, že je od sebe osud opět oddělí. Potom Arutha něžně zvrátil její hlavu dozadu a políbil ji. Beze slov vyprávěl o své touze a lásce a ona mu němě odpovídala. Shlížel dolů do očí zelených jako moře a na překrásný nosík jemně poprášený pihami, roztomilou chybičku na Anitině jinak bezvadné pleti. S unaveným úsměvem zašeptal: „Vrátil jsem se.“ Bez úvodu spustil: „Celou dobu jsem na tebe myslel.“ Všiml si, že se jí do očí opět derou slzy, když jako ozvěna odpovídala. „A já na tebe.“ „Miluji tě, Anito. Přál bych si tě mít navždy po svém boku. Staneš se mou ženou?“ Stiskla jeho ruku a odvětila prostě: „Ano.“ Pak jej znovu objala. Aruthovi se pod náporem nezkaleného štěstí zatočila hlava. Pevně ji k sobě přivinul a zašeptal: „Jsi moje radost. Jsi mé srdce.“ Nějakou dobu tam stáli, vysoký hubený princ a drobná princezna, dosahující mu sotva po bradu. Tiše spolu rozmlouvali a zdálo se, že pro ně neexistuje nic důležitějšího než přítomnost toho druhého.

Smrt je trpělivá; všichni k ní přijdou, až nastane jejich čas. 

Ledový chlad čišící z nejvzdálenějších zákoutí země věčného zatracení prostoupil jejich mysl. Na svých strašidelných křídlech přinášel ozvěnu nářků těch, kteří ztratili naději. Odhaloval však i další odstín, mocný a přitažlivý tón lákající do náruče zapomnění a odpočinku až na věky. 

Záleží na jednotlivci, na tom, kolik dokáže pochopit. To je jediným měřítkem, jak velká část pravdy mu bude odhalena. Mnozí k životu potřebují prosté rozlišení dobra a zla, světla a tmy. Jinak by se nedokázali vyrovnat s každodenními starostmi. Vy mezi ně nepatříte.

Důvěra je křehká věc v každé době.

Rozložitý černý muž vystupoval po schodech a Jimmy zaslechl jeho hluboký hlas: „... před ním a hory se chvějí. Samotné hvězdy přerušují svou pouť nebeskou klenbou a slunce jej žádá o svolení vyjít. On je mocí Říše a v jeho nozdrách vanou větry čtyř světových stran. Je drakem ze Slunečního údolí, orlem vznášejícím se nad Štíty nekonečného klidu i lvem vládnoucím poušti Jal-Pur...“

Každý z nás se něčeho bojí,“ promlouval k němu. „Ale když se stane něco zlého, všichni si myslíme, že jsme mohli učinit víc.“ 

„Už nic neříkej. Nechci, abys mi znovu potáhl mysl pavučinou medových slibů.“ Pomalu došla ke dveřím a otevřela je. „Stráže!“ zavolala a neprodleně se objevila dvojice vojáků. Ukázala na ohromeného Laurieho a přikázala: „Ať se ani nepohne! Pokusí-li se odejít, sedněte si na něj.“ Carline zmizela za rohem a strážní se pobaveně obrátili na Laurieho. Ten si povzdechl a odevzdaně se posadil na postel. O několik minut později byla princezna zpátky a vlekla za sebou rozmrzelého otce Tullyho. Starý prelát měl na sobě narychlo natažený župan, protože se právě chystal ulehnout. V patách za nimi kráčel Lyam. Laurie padl naznak na lůžko a slyšitelně zasténal, když trojice vtrhla do komnaty. Carline se zastavila a namířila na něj prstem. „Prohlásil, že se se mnou chce oženit!“ Laurie se posadil. Lyam si sestru nevěřícně změřil. „Mám mu blahopřát, nebo ho mám nechat pověsit? Z tvého tónu se to nedá odhadnout.“

Ještě se k němu na chvíli přivinula. „Nebereš svou přísahu na lehkou váhu, že ne?“ „V žádném případě.“ Naklonil se k ní a políbil ji. „Bez tebe bych nebyl ničím.“ Tiše se rozplakala, cítila se prázdná i naplněná zároveň. S jistotou v té chvíli věděla, že našla životního druha, a strachovala se, že jej znovu ztratí. Jako by četl její myšlenky, ji Laurie utěšoval: „Vrátím se, Carline; teď už nás od sebe nic neoddělí.“ „Jestli se nevrátíš, půjdu za tebou.“ Laurie ji ještě jednou krátce políbil a byl pryč. Když se za ním nehlučně zavřely dveře, Carline se zachumlala do přikrývek a přitiskla tvář k polštáři. Vychutnávala zbytky tepla a Laurieho vůně tak dlouho, jak jen bylo možné.

Aruthův obdiv k tomuto nesmírně rozsáhlému snažení ještě vzrostl. „Ale proč vlastně všechny tyto knihy sbíráte?“ Dominik odpověděl: „Za prvé pro vědění samotné. Máme i další důvod, nechám však na opatovi, aby vám jej prozradil..."

Jimmy vyšel ze dveří jako poslední a ještě na odchodu se ohlédl přes rameno. Opouštěl místnost s pocitem, jako by se před ním pootevřel svět, o jehož existenci zatím neměl ani tušení. Zalitoval, že nikdy nebude v jeho silách zcela odhalit všechna tajemství, která se ve skalách pod opatstvím ukrývají. Cítil, jak jej toto vědomí tíží a sráží. Poprvé za celý život měl Jimmy dojem, že jeho dosavadní obzory byly nepatrné...

„A co vlastně?“ „Nezáleží na tom, jak obezřetný si myslíš, že jsi, něco může přijít a tumáš čerte kropáč. Pak si říkáš, ‘To je to, co jsem zapomněl vzít v potaz.’ Po bitvě je každý generálem, říkával starý Rychlý Alvarny.“ Arutha se v duchu podivil, že mu snad chlapec čte myšlenky...

Opravdu. Podívej, jenom šílenec by se nebál, kdyby stál tváří v tvář tomu, čemu my, a všemu, co možná ještě přijde. Ale nezáleží na tom, jestli máš strach, nebo ne, ale na tom, jak se chováš. Můj otec mi kdysi řekl, že hrdina je ten, kdo se prostě bojí tolik, že u něj zvítězí zdravý rozum a on uteče, a pak se s tím snaží nějak žít.“ Jimmy se rozesmál a jeho obličej na chvíli prozářilo chlapecké veselí. Na okamžik vypadal na svůj věk; jako kluk, ne jako předčasně dospělý. „To je také pravda. Já si nejraději splním své úkoly, tak rychle, jak je to jen možné, a jdu za zábavou. Tohle utrpení pro velkou věc je dobré tak pro ságy a pověsti.“

Mezi Thurily máme přísloví: ‘Život je řada nesnází. Žít znamená překonávat je.’“ Pug povytáhl koutky rtů. „Je to pravda,“ trvala na svém Katala.

Pug se na ni unaveně usmál: „Peskuješ mě?“ „To je neodvolatelné ženské právo,“ opáčila a oplatila mu úsměv. Katala Puga nikdy nepeskovala. Když se jednomu z nich něco nelíbilo, otevřeně to přiznal a společně se nesrovnalost pokusili rychle vyřešit, ať už kompromisem nebo prostě tím, že se s nepoddajností svého druha smířili.

ZLO V SETHANONU

Všude pod opevněním doutnala těla sežehlá Murmandamovým magickým ohněm, ze kterých stoupal dým. Amos obhlížel tu spoušť a přitom poznamenal: „Nepřijímá porážku příliš laskavě, co?“ Arutha pozoroval hradby. „Povraždil své vojáky, ale našim moc neublížil. Co je to za protivníka?“ Amos položil Aruthovi ruku na rameno. „Ta nejhorší sorta. Duševně chorý.“

Osud a okolnosti lidi občas nutí k neočekávanému spojenectví.

Ashen-Shugar se otočil a zahřměl: „Ubozí tvorové, nepostřehli jste snad, že vláda a moc nic neznamená? Pusťte se jinou stezkou.“ 

Pocit sounáležitosti se vším živým se pojednou vrátil a opět je zaplavilo štěstí a láska, onen divukrásný prožitek prchavé dokonalosti.