Ramsgate - císařovna Alžběta

Tak pozdě, příliš pozdě jsme se potkali
na trnité cestě našeho žití;
tak daleko, příliš daleko nás zaneslo
neúprosné kolo času a bytí.
Příliš pozdě světlo magnetické hlubokých tvých očí
na mne patřilo,
a ani záření toto vřelé,
mé zmrzlé srdce víc neobměkčilo.
Hluboký přepadá mne žal,
jako tón zní z časů pravěkých,
jako cesty domů teskný val
pln beznadějné hořkosti.
I já měla kdys bohatství jak sen
nevyčerpatelné byly statky mé;
s lehkou myslí vše vyplýtvala jsem –
zůstalo jen srdce v rovu hlubokém.
Odvrať přece ten svůj vážný zrak!
Nech klidnou cestou dál mne jít!
Když štěstí si nelze ponechat,
Nechci již vidět, chci jen snít!