Co máme, máme; kdož
to jasně cítí,
že přijde den, kdy
nebudem to míti?
Tak mnoho cest je,
tolik volá hlasů.
Pro matku nemá dítě
dosti času.
Co činí matka je tak
samozřejmé.
Povinnost k díku z
nás tak ráda sejme.
Vždy říkáme si:
Vzpomeneme...jednou.
A potom v chvíli
mrazivou a bědnou
zavřou se oči, pro nás
tolik bdělé.
Dluh chce se platit.
Není věřitele.
Žádné komentáře:
Okomentovat