Co je vlastně život?

Život je to, co se nám děje, zatímco si děláme jiné plány. Nežijeme počítačovou hru, nemáme žádný další pokus. Nemusí být už žádné zítra, příště, za rok. Teď máme v rukou nejvzácnější hodnotu, jaká existuje: svůj čas. Víme přesně,  kolik ho uplynulo i kolik ho zbývá: s každou sekundou o sekundu méně času. Na cokoli. Přemýšlejme o tom. Ale také jednejme. Méně spekulujme. Méně plánujme. Protože když chceme Boha rozesmát, řekněme mu své plány do budoucna.

Všechny negativní pocity se v lidech rodí z odporu. Stres vzniká tam, kde mysl odmítá přijmout to, co momentálně je. Ano, naše problémy, jak je cítíme, existují především v naší mysli a jsou zaviněny tím, že se úporně vzpíráme přítomnosti. Naše bezzmoc pak vychází z pravdy, že nemůžeme změnit to, co se stalo nebo co se děje. Náš negativní pocit se ovšem může téměř ihned zlepšit, jakmile si uvědomíme, že se můžeme zachovat jako vítr. Jen proto, že mu do cesty vstoupí terénní překážka, se vítr nezastaví. Přizpůsobí se profilu krajiny a najde si jinou cestu, aniž by ubral na intenzitě.

V životě je pružnost nutná, protože život je změna a změna je život. Sama příroda je založena na změnách. Chceme-li tedy v životě obstát v jakékoli oblasti, musíme se naučit přijímat, ba využívat změny. Nebát se jich. Jako na moři. Buď můžeme plavat mě proti mně vlnám, což je složitější a vysilující, nebo se můžeme dát vlnami nést či se na nich naučit přímo surfovat. Schopnost přizpůsobit se změnám umožní lépe nakládat s přítomností. Díky tomu zjistíme například také to, že nejúžasnější věci v životě se často dějí neplánovaně a nejdůležitější zkušenosti posbíráme paradoxně tehdy, když věci nedopadnou přesně tak, jak jsme si plánovali. Důvod je prostý. To, že věci dopadnou jinak, může totiž znamenat, že dopadnou i lépe.

..ztráty všeho druhu, bolí tělo, mysl či srdce. Ale když bolest odezní (a ona pomine vždy, neboť bolest patří k životu a život je změna), zůstane to nejdůležitější, co člověk potřebuje ke svému rozvoji:zkušenost. Každá zkušeností a každé ponaučení bolí. Nicméně je to jediné, díky čemu se posouváme, díky čemu se učíme lépe žít.

Připravme se však, že naše druhé Já, ego, nás bude během tohoto posilování nutit vzpírat se a být negativní. Je to proto, že ego je pohodlné. Negace znamená boření. A bořit je snazší než stavět.

Být pozitivní neznamená ignorovat negativa, nýbrž to znamená přenášet se přes negativa. Život totiž velmi rád klame tělem a když jeho hru vezmeme i z lepší stránky, náhle problémy budeme vidět i jako příležitosti a konce našeho pohodlí jako začátky našeho zlepšování.

Upřednostňovat úsměv a úsilí tehdy, když bude víc důvodů k pláči a rezignaci. Proč to budeme dělat? Protože zjistíme, že silný není ten, kdo nikdy neprohrál, ale ten, kdo přes všechno náročné, co se mu momentálně děje, stále dokáže život ocenit za to, jaký je; ten, kdo nepočítá, o kolik přišel, ale kolik obhájil; ten, který chápe, že s námi život musí pořádně zatřást, aby v nás probudil spící zjištění, že umíme být mnohem schopnější a vydržet daleko více, než jsme si kdy vůbec mysleli.

Co v této chvíli cítíte? V co věříte? Na co myslíte? V upřímných odpovědích na tyto otázky je obsažena definice vašeho charakteru.

Štěstí ve smyslu přízně osudu přichází automaticky za těmi, kteří si ho vytvářejí. To jest za těmi, kteří dokážou nalézt pozitivní barvu na každé životní výzvě; těmi, kteří se i v problémech usmějí a tím ukážou životu svou vnitřní sílu ke zvládání překážek.

FC ročník IV

mimořádné vydání magazínu FC