úterý 10. července 2018

Oldřich Mikulášek - Měsíční sonáta


Voda. Čistá voda.
Nic nehýbá se
krom rákosí.
Jakési násosky
čirého vzduchu,
kterými rybník dýchá.
Měsíc se luně oddá.
Slza třesoucí se v kráse
řas a žalu – skanout nepospíchá.
A třpyt nářku nepopřává sluchu.
v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

Zkoušky z lásky

Připadá mi to absolutně nemožné, ale buď se mi rozbilo vyhledávání, nebo jsem skutečně ještě nikdy nevyzval ke zrušení Vánoc. Tudíž je dost ...

  • Království mluveného slova zmizelo bez upozornění
    Nelze pochybovat o tom, že z hlediska inkvizitorů autorského práva byla činnost Království mluveného slova smrtelným hříchem. Na druhou str...
  • Srpnové poledne
    Živote, postůj, já jsem tvůj, mám ústa, oči, noc a řeku, miluji, vidím, hořím, teku, radostem pláč svůj obětuj, na čelo polož vrásu  vr...