Počet lidí trpících
nedostatkem jídla roste. Stejně jako populace na naší planetě. Tradiční plodiny
přestávají stačit a podle některých prognóz hrozí lidstvu další hladomor.
"Metody, které nás od něj už jednou zachránily, jsou ale vyčerpány,"
varuje rostlinný genetik Jaroslav Doležel.
Dvě třetiny veškeré
energie získává lidstvo pouze ze čtyř plodin: pšenice, rýže, kukuřice a sóji.
Je to výsledek toho, co se odehrálo před mnoha tisíci lety při vzniku
zemědělství. V souvislosti se změnou klimatu však musíme počítat s tím, že bude
nutné doplnit je dalšími druhy, které jsou novým podmínkám lépe přizpůsobeny.
Zajímavé jsou třeba
některé trávy, jež se vzdáleně podobají planým předchůdcům našich obilovin.
Například ve Spojených státech běží výzkumný program zaměřený na domestikaci pýru
prostředního. Hlavní motivací je vytvořit novou plodinu, která bude lépe
přizpůsobena současným klimatickým podmínkám. Tento druh pýru má mnohem větší a
hlubší kořenový systém, takže si snáze poradí s nedostatkem vody. Svými kořeny
zlepšuje strukturu a vlastnosti půdy a navíc je vytrvalý: na poli může zůstat i
několik let. To je výhodné, protože pak není nutné, aby těžká zemědělská technika
kvůli orbě a hnojení rok co rok strukturu půdy poškozovala. Nedávno se z jeho
obilek podařilo upéct chléb a uvařit pivo. Takže to opravdu vypadá nadějně.
Je to velmi ošemetné,
existují různé teorie. Podle jedné z nich bude lidstvu v roce 2050 scházet
třetina potřebných kalorií. Očekává se totiž, že do té doby vzroste světová
populace o další dvě miliardy. V první řadě by nedostatek potravin, a tedy i
jejich zdražení, pocítili chudé země, hlavně v Asii a Africe. V těchto
oblastech už nyní mnoho rodin vydává téměř všechny své příjmy na nákup
základních potravin. My v Evropě si stále žijeme v relativním blahobytu, ale i
ten by mohl skončit. Třeba v případě, že by Čína a Indie začaly skupovat větší
množství potravin, což by mělo celosvětově za následek razantní narůst jejich
cen. Takový scénář nemůžeme vzhledem k růstu populace na těchto územích
vyloučit. Ale určité problémy máme už dnes, stačí se podívat na jižní Moravu,
kde je kvůli suchu stále obtížnější pěstovat i plodiny mně pro mě tamější
oblast typické. Třeba právě pšenici. Skutečně se mluví o potřebě další zelené
revoluce. Musíme si ale položit otázku, jak by měla vypadat. A zde se vědci a
šlechtitelé shodují v tom, že metody, které nás už jednou zachránily od
hladomoru, jsou vyčerpány. Existuje například dlouhodobá snaha naučit tyto
plodiny využívat vzdušný dusík, což už umějí rostliny z čeledi bobovitých,
třeba bob nebo hrách. Kdyby se tuto vlastnost podařilo významně rozšířit,
znamenalo by to revoluci. Výrazně by klesla nutnost hnojení dusíkem a šetřili
bychom půdu i životní prostředí. Celosvětové rozšíření geneticky modifikovaných
plodin, jež se dnes pěstují už asi na třinácti procentech veškeré obdělávané
půdy, ve skutečnosti znamenalo zásadní snížení množství používaných agrochemikálií.
Tyden 44/2007
Žádné komentáře:
Okomentovat