Tato otázka má tendenci tvářit se nevinně, než si člověk uvědomí, jak rozsáhlé úsilí musí vynaložit, aby si na ni sám, s čistým svědomím mohl odpovědět a zas klidně spát. Abych nepůsobil nepřipraveně, začal jsem nahlas uvažovat a po chvilce jsem došel k závěru, že základním kamenem vztahu, nejen terapeutického, ale snad každého, je zájem.
To, co se ve mně následující týdny dělo, mě ale přesvědčovalo, že byť je zájem pro vztah důležitý, nejsem s tímto svým závěrem zcela spokojen. Pocitu spokojenosti jsem však po čase dosáhl s odpovědí, že základem vztahu je pozornost.
Jiná možnost, jak se se situací vypořádat, je věnovat mu pozornost a zjistit, co se s ním děje, že prožívá nespokojenost. Tato myšlenka je zcela odlišná od první úvahy, kdy nás něco obtěžuje a my máme tendenci se toho zbavit. V druhé myšlence totiž vytváříme vztah ke kojenci, k dítěti, které pláče. Jednáme s ním empaticky, s cílem mu porozumět a snad jej i uspokojit.
A tak pozornost, kterou věnujeme sami sobě a tomu, co se v nás děje, byť to někdy může být nanejvýš nepříjemné, je základním kamenem vztahu s námi samotnými – a tím také hlavním pilířem našeho duševního zdraví a rovnováhy, která je v dnešním světě skutečně nedostatkovým zbožím.
Nevšímavost vůči tomu, co se v nás děje, naopak – zdá se – vytváří obtěžující symptomy, které lze přirovnat k plačícímu dítěti. Je to právě nepozornost, která pálí mosty v naší duši.
To, co se ve mně následující týdny dělo, mě ale přesvědčovalo, že byť je zájem pro vztah důležitý, nejsem s tímto svým závěrem zcela spokojen. Pocitu spokojenosti jsem však po čase dosáhl s odpovědí, že základem vztahu je pozornost.
Jiná možnost, jak se se situací vypořádat, je věnovat mu pozornost a zjistit, co se s ním děje, že prožívá nespokojenost. Tato myšlenka je zcela odlišná od první úvahy, kdy nás něco obtěžuje a my máme tendenci se toho zbavit. V druhé myšlence totiž vytváříme vztah ke kojenci, k dítěti, které pláče. Jednáme s ním empaticky, s cílem mu porozumět a snad jej i uspokojit.
A tak pozornost, kterou věnujeme sami sobě a tomu, co se v nás děje, byť to někdy může být nanejvýš nepříjemné, je základním kamenem vztahu s námi samotnými – a tím také hlavním pilířem našeho duševního zdraví a rovnováhy, která je v dnešním světě skutečně nedostatkovým zbožím.
Nevšímavost vůči tomu, co se v nás děje, naopak – zdá se – vytváří obtěžující symptomy, které lze přirovnat k plačícímu dítěti. Je to právě nepozornost, která pálí mosty v naší duši.
Žádné komentáře:
Okomentovat