láska

Láska jsou doteky,
vždy slova bez záště,
hřejivé polibky,
a věrnost obvzláště...

Též noci bez spánku,
a prosby do nebe,
to všechno láska jen,
ráda vždy pro Tebe...

Láska jsou prstýnky,
labutě na řece,
láska je složená,
hlava Ti na plece...

Dlaň plná skromnosti,
bez známek vděčnosti,

a přání s Tebou jít,
až k branám věčnosti..

Též sousto poslední,
do pusy Tobě dát,
pro ní tu stále být,
svou bitvu neprohrát...

Držet jí za ruce,
v každičkém orkánu,

v objetí ležet s ní,
večer i po ránu...

Říkat jí slovíčka,
že jiné nepatříš,

že nebýt právě jí,
tak štěstí nespatříš...

Že dýcháš pro děti,
co ona nosila,
že Ty jí nepustíš,
i kdyby prosila...

Že láska k člověku,
ze srdce pramení,
a právě ona je,
to Tvoje znamení...

Láska je bohatství,
víc než lesk křišťálu,
láska jsou srdíčka,
kreslené na skálu...

Pavel Volodkovič