smrt milovaného

 ..mi přinesla na mysl mnoho myšlenek, které mne napadaly již dříve. O spojení našich duší v jedinou bytost na vyšší úrovni, o skutečnosti, že v jádru obou našich duší leží zcela stejné smyčky tužeb a snů, které chováme pro naše děti, o představě, že tyto tužby nejsou oddělené nebo odlišné, ale jen jedna jediná tužba, jedna jasná věc, která nás oba definovala, která nás ukovala v jedinou jednotku. V takovou jednotku, jakou jsem si matně představoval, než jsem byl ženatý a měl děti. Uvědomil jsem si, že ačkoli zemřela, ta hlavní část z ní nezemřela ani náhodou. Naopak velmi odhodlaně žila dál v mém mozku.