Přejeme si štěstí, zdraví,
pokoj svatý; ale čeká nás také - hodně odpadů. Jen si vezměme třeba typický
dárek v podobě parfému: co vše budeme muset vyhodit, než se k němu dostaneme?
Pravděpodobně stuhu, lepicí pásku, balicí papír. Následuje celofán na papírové
krabičce, krabička sama a v ní pak často ještě plastové lůžko pro skleněný
flakón. Není divu, že pro mnoho lidí jsou Vánoce symbolem plýtvání.
Z jednoho e-shopu mi dokonce
přišel e-mail snažící se mne přesvědčit, abych si nekupoval vánoční stromek.
"Je obrovský nesmysl," psali, "každý rok uříznout stromek, který
rostl mnoho let, jen kvůli našemu rozmaru několika dnů a pak ho vyhodit."
To mne vážně zaujalo. Autor e-mailu totiž uznával, že vánoční stromek je
obnovitelný přírodní zdrojn který během svého růstu pomáhá životnímu prostředí,
a navíc se snadno recykluje. Ale vadila mu zjevně ta představa tolika zdrojů
vynaložených na prchavou radost.
Hned jsem si představil, co
vše by se touto logikou dalo omezit. První na řadě jsou pochopitelně řezané
květiny. Pak bych měl přestat kupovat noviny. Také bych nemel chodit do kina
(tolik zdrojů ten film spotřeboval, a můj požitek trvá jen dvě hodiny). A rozhodně
by se měli nad sebou zamyslet tibetští mniši, kteří nejdřív hodiny a dny sypou
barevný písek do podoby mandaly a tu pak na závěr rituálu rozmetají. Hrozné
plýtvání kvůli rozmaru chvilkové meditace!
Tak taková logika je zjevně
neudržitelná. Přesto je v ní alespoň pravdivé jádro: Musíme žít nákladně? Není
něco z našeho chování opravdu jen rozmar? Nepřinesla by nám střídmost stejně
nebo snad i více štěstí (zdraví a pokoje svatého)?
Miroslav Svoboda
Trade-off prosinec 2016-únor
2017, ročník I
Žádné komentáře:
Okomentovat