Způsobuje chlad nachlazení?

Tato zdánlivě banální otázka je ve skutečnosti celkem složitá. Svoje jméno má „nachlazení“ tak trochu omylem. Ovšem nakonec není tradiční pohled úplně mimo. V zimě je více nachlazení. Ale proč? „Chřipková sezona“, ve které se nejčastěji vyskytuje nákaza pravým chřipkovými

virem, ale nejvíce z nás také kašle a smrká, je neoddiskutovatelně zimní záležitost. Na severní polokouli spadá tedy do měsíců zhruba mezi říjnem a dubnem s vrcholem obvykle v únoru, na

jižní polokouli pak mezi květnem a říjnem s vrcholem zhruba v srpnu. V tropech „chřipková sezona“ v podstatě neexistuje (mají zase jiné radosti, o tom dále). Přestože průběh každoročních vln nákaz je ve velké části světa velmi podobný, každý jej vidí trochu jinak. V českém prostředí je například spojení mezi chladem a nachlazením považováno za naprosto evidentní. V USA nebo Británii se na vás naopak doktor bude dívat divně, když mu řeknete, že jste byli venku

nedostatečně oblečení, a proto teď máte rýmu. „Tím, že vám bude zima nebo

budete ve vlhkém oblečení, neonemocníte,“ upozorňuje například doktorka Sabrina Felsonová pro WebMD. „Tenhle mýtus je potřeba zbořit.“Jenže pod nachlazení a rýmu se schová

řádově doslova stovky různých virů, z nichž nejznámější a také zdaleka nejrozšířenější jsou tzv. rhinoviry. Což je mimochodem důvod, proč nikdy nebudete mít jistotu, že vůči původcům rýmy získáte imunitu. Je poměrně pravděpodobné, že se najde virus (či varianta viru), se kterým jste se ještě nikdy předtím nesetkali. Celkově existuje přibližně dvě stě různých virů,

které mohou rýmu způsobovat. Často má pacient více než jednu infekci naráz.

Nákaza některým z virů rýmy probíhá obvykle skrze kapénkovou infekci. Tedy

například vdechnete částečku vody či hlenu, která obsahuje rhinovirus. Stačí ale

přijít do kontaktu s kontaminovanými objekty, jako je třeba klávesnice v kanceláři nebo držadlo v městské hromadné dopravě. Navíc teplota sama o sobě nemůže „stvořit“ virus. Ten se musí do těla dostat z vnějšku. Je tedy jasné, že technicky vzato chlad rýmu nezpůsobuje. Pokud by

někdo prochladl, ale neměl by „přístup“ k žádnému viru, rýmu nedostane. To ale

není uspokojivá odpověď, protože ignoruje reálné situace. Ty jsou často komplexnější, než izolované pokusy v laboratoři. Viry způsobující rýmu se nevyskytují

zdaleka výhradně v zimě, ale během zimy jsou nejrozšířenější. Některé důvody se

zdají být zřejmé. Během zimy se například ve zvýšené míře pohybujeme uvnitř a ve

společnosti jiných lidí, z nichž někteří nepochybně budou nakažení. Zvláště

účinnými přenašeči by podle epidemiologických modelů měly být děti, které mají (obvykle) horší hygienické návyky než dospělí a navíc jsou častěji ve fyzickém kontaktu s rodiči a samozřejmě

především s dalšími dětmi.  Na druhou stranu, velká část dospělých pracuje v

uzavřených prostorách prakticky celoročně, děti se scházejí ve školách, školkách a jeslích od září do června, a nachlazovací „primetime“ je stejně omezen na zimní období. Viry způsobující rýmu se nevyskytují zdaleka výhradně v zimě, ale během zimy jsou nejrozšířenější. Některé důvody se

zdají být zřejmé. Během zimy se například ve zvýšené míře pohybujeme uvnitř a ve

společnosti jiných lidí, z nichž někteří nepochybně budou nakažení. Zvláště

účinnými přenašeči by podle epidemiologických modelů měly být děti, které mají (obvykle) horší hygienické návyky než dospělí a navíc jsou častěji ve fyzickém kontaktu s rodiči a samozřejmě

především s dalšími dětmi.  Na druhou stranu, velká část dospělých pracuje v

uzavřených prostorách prakticky celoročně, děti se scházejí ve školách,

školkách a jeslích od září do června, a nachlazovací „primetime“ je stejně

omezen na zimní období. Už v roce 2002 britský vědec Ronald Eccles spekuloval o tom, že nízká teplota ovlivňuje prostředí v nose a horních cestách dýchacích, a rýma má tak

jednodušší cestu k nákaze. A v roce 2015 se týmu vědců z americké Yale University podařilo demonstrovat konkrétní způsob, kterým nízká teplota přispívá k snazší nákaze.

Jedním důvodem je, že rhinoviry přece jen snáší lépe nižší teploty, proto například napadají buňky v horní části dýchacího traktu, kde panují nižší teploty, a ne buňky plicní. Ale nejen to, chladný

vzduch také podle některých výsledků ovlivňuje reakci imunitního systému. Jeho reakce se při nižších teplotách zdá být méně intenzivní, buňky v chladnějším prostředí také s menší pravděpodobností  provedly řízené sebezničení („sebevražda“v takovém případě viru zabrání, aby

buňku využil k vlastnímu množení). Podle jiných výsledků buňky také vytvářejí méně bílkovin důležitých pro regulaci odpovědi imunitního systému. Stačí přitom jenom, aby teplota klesla o

nějaké čtyři stupně, na hodnoty obvyklé například v nosních dutinách.