Podpůrných argumentů pro tvrzení' že by se
práva autorů měla v podstatě zrušit, někteří lidé najdou dost. Když se podíváme
do historie umění, kopírování a "vykrádání" byly jeho pevnou součástí
a umění nijak nestrádalo. Například středověcí minesengři si rozhodně s
duševním vlastnictvím hlavu nelámali, kradli si navzájem své písně a rozvíjeli
je. Ale netřeba chodit hluboko do historie. Princip "zkopíruj, uprav,
podepiš" najdete i ve dvacátém století například u bluesmanů, později pak
v hip hopu a éře remixů.
Samotná historie autorského zákona je poměrně
divoká a komplikovaná. V 18. století bojovali za jeho prosazení a zpřístupnění
knihkupci, kteří si chtěli udržet monopol na tisk svých výdělečných autorů.
Sir Tim Berners-Lee si web nenechal
patentovat. Publicista Mike Masnick loni přišel s komentářem, jak by vypadal
internet, kdyby tak Beners-Lee udělal. To by znamenalo výrazné omezení všech
technologických inovací, internet by byl řadou uzavřených systémů, které by
mezi sebou neuměly komunikovat. Takže by například ani nebyl žádný Google či
jiný univerzální vyhledávač na všech webových stránkách...
Třecí plochy trochu obrousilo hnutí Creative
Commons. Tento projekt dává umělcům možnost jednoduše říct, jak lze zacházet s
jejich dílem. Nikomu nic nerozkazuje, pouze dává možnost přidat na album, film,
obraz, článek jednoduchou popisku, která říká : S mým dílem si dělejte, co
chcete, klidně ho rozcupejte na kousíčky a třicetkrár zremixujte. Jiná mutace
této licence zase říká: Klidně to nahrajte všem svým kamarádům, ale na výsledné
dílo nesmíte ani sáhnout. Další varianta zase zakazuje komerční využití.
Internetový publicista Patrick Zandl se snaží
odhadnout, co by se stalo, kdyby autorský zákon padl:"Trh by se zvětšil a
objevilo by se na něm více subjektů, mezi nimiž by nebyly tak propastné rozdíly
jako dnes. Celkový objem takového trhu by byl větší, ale tyto příjmy by se
nekoncentrovaly u několika společností, nýbrž by se rozptýlily mezi větší
množství subjektů."
Stále nejsme v době, kdy by bylo možné si
snadno a okamžitě koupit jakýkoli film, který chceme, a pustit si ho na
jakémkoli zařízení, jež chceme. Až k tomu dojde, teprve v ten moment se ukáže,
zda je pravdivá obhajoba řady lidí, kteří své počínání vysvětlují tím, že jsou
k porušování autorských práv donuceni, že nemají jinou možnost a že jakmile
taková cesta bude, začnou platit a přestanou stahovat. Část pirátské základny
by tak měla "vymřít" a zbytek ztratí velký kus legitimity a sympatií.
Reflex 6/ 9. února 2012
Žádné komentáře:
Okomentovat