Sníte i ve dne? Děláte dobře!

"Ani si neuvědomujeme, že snění s vnímáním reality kombinujeme, vždyť do poznávacích procesů patří vedle vnímání, myšlení, paměti a pozornosti také fantazie. Vnímáme svět prostřednictvím smyslů, a zároveň ho ve své fantazii upravujeme, dotahujeme, doplňujeme," říká psycholog Jiří Šípek. Snění nemůžeme od reálného vnímání světa úplně oddělit, je to plynulý proces, škála.

Podle psychologa Jiřího Šípka pomáhá denní snění k tomu, že se nám svět vyjevuje tak, jak žádá naše zkušenost, naše potřeby či touhy - někdy je díky němu realita o cosi obohacená, snění funguje jako "přidaná hodnota", jindy si raději vysníváme svět o něco jednodušší a přehlednější.

"Denní snění o růžové budoucnosti nám dává určitý cíl, kterého chceme dosáhnout, a tím nás motivuje k činnostem, díky kterým se svému cíli můžeme přiblížit. Je rozhodně pozitivní, když nás denní snění vyburcuje k aktivitě, když zmobilizuje naše síly a přispěje k aktivnímu zdokonalování skutečného života, aby se blížil tomu vysněnému. Problém však může nastat tehdy, když je snový svět natolik dokonalý a natolik odlišný od reálného života, že člověk rezignuje na jakoukoliv změnu, protože to stejně 'nemá cenu', a uzavře se do svého světa snů, který se stane hlavní náplní jeho života.," soudí budoucí psycholožka Anna Hořenínová.

Singer říká, že denní snění můžeme rozdělit na dva typy. Jedním z nich jsou spontánní fantazie nebo, chceme-li, vnitřní monology, díky kterým se vyrovnáváme s aktuální situací, jež nás trápí. Může se jednat o nepovedenou zkoušku, pokárání protivný šéfem nebo hádku s partnerem. Člověk si ve snu odehrává situaci znovu, přemýšlí, co měl udělat lépe, ale nejčastěji se ujišťuje, že v právu je on, že pravda byla na jeho straně a že ten druhý je blbec. Těchto snů máme spoustu, jsou různorodé povahy a většinou si je pak ani nepamatuješ. Druhým typem denních snů jsou podle Singera opakované fantazie na určité téma, které si promítáme například před spaním. Během života se příliš nemění a bývají v nich zakotvena témata, která považujeme ve svém životě za stezeja která předurčují naši životní cestu.

"Snění v běžném pojetí někdy zastupuje tak trochu vnímání, jindy zastupuje tak trochu myšlení," dodává Niederlová.

"Někomu se může zdát, že denní snění je sebeklam, obelhávání sebe sama, které svědčí o neschopnosti jedince vyrovnat se s realitou. Pravdou je, že příjemnými zážitky, které prožíváme během denního snění, si člověk uzdravuje poraněné ego, zachovává si adekvátní sebehodnocení a sebeúctu a tomu všemu pak vděčí za psychické zdraví. A to za trochu sebeklamu přece stojí. Ale musíme se také umět vrátit. Musíme snění používat s mírou, jako zdroj síly a energie, ale nikoliv jako místo k životu. Nesmíme snít víc než žít. Před realitou můžeme unikát, ale nikdy nesmíme uniknout docela. Pak již denní snění není užitečné a nepomáhá nám zvládat skutečný život. Už slouží jako pseudorealita. Je to jako u léků - v přiměřeném množství pomáhají, při předávkování mohou ničit.," uzavírá Anna Hořenínová.

Zajímavé je také pohlédnout na denní snění z hlediska věku. To, že staří lidé více vzpomínají a mladí lidé více plánují, nikoho nezarazí, ale zajímavé je už zjištění, že s rostoucím věkem klesá počet nepříjemných fantazií. To může být způsobeno například klesajícími požadavky na sebe sama i na své okolí a smířlivějším postojem k životu. Za období, kdy člověk sní nejvíce, je pokládáno dospívání. Rovněž vzdělání a socioekonomický status mají vliv na obsahy denního snění. Například psycholog Jerom L. Singer zjistil, že snění mládeže ze středních vrstev má realističtější charakter než snění mládeže z vrstev nižších. Ti si kladou příliš vysoké cíle, které se jim nedaří zrealizovat, a to bývá příčinou následné frustrace a rezignace.