Na konci září 1958 poslal tehdy 41letý lékař
Všeobecné nemocnice v Cincinnati a profesor radiologie na tamní univerzitě
Eugene Saenger dopis řediteli armádního Ústavu jaderné medicíny. Žádal ho o
grant na velice neobvyklý proJekt.
Pravdou je, že jakkoli byly Saengerovy postupy
kontroverzní, nehumánní a nakonec i protizákonné, jejich výsledky odborníci
dodnes studují - ukázaly totiž detailně, jaký vliv má silné záření na lidský
organismus, což je zvláště pro armádu důležitá informace. Pacienti, které si
pro své experimenty Saenger vybral, ale trpěli. Nesnesitelnými bolestmi,
křečemi, neustále zvracení a bohužel i umírali. Během jedné hodiny byli totiž
vystavení ekvivalentu až 20 000 rentgenových záření. Profesor lovil mezi
pacienty trpícími pokročilou rakovinou. Ti sice dali k experimentální léčbě
sami souhlas, bylo jim ovšem řečeno, že jim může pomoci. I Saenger v jedné ze
svých zpráv připustil, že minimálně v osmi případech připravily pacienty o
život silné dávky záření, které do nich pouštěl, nikoli jejich nemoc. Skutečné
číslo ale bude zřejmě mnohem vyšší. U řady onkologických pacientů, kteří
zemřeli, nebylo totiž možné určit, zda je zabila nemoc, nebo profesorova
"léčba".
Saengerův typický pacient? Chudý, nevzdělaný
černoch, který panu profesorovi slepé věřil a příliš nechápal, do čeho se
pouští. Pacienti se domnívali, že jde o nový léčebný postup, který je uzdraví.
To se nestalo ani v jednom případě. Saenger zkrátka sledoval jen svůj výzkumný
cíl a vše mu podřizoval.
Když ale kauza po letech vyplavala i se všemi
podrobnostmi na povrch, profesor Brownovy univerzity David Egilman prohlásil:
"To, co se stalo, je jedna z nejhorších věcí, jakou kdy americká vláda v
tajnosti udělala svým občanům."
Téma 38/ 2018
Žádné komentáře:
Okomentovat