Číst je jako cestovat. Opouštíte celu
vlastního rigidního přemýšlení a otevíráte se. Potkáváte, že svět funguje i
jinak, než jak jste si doposud mysleli nebo jak jste byli vychováváni. Stáváte
se někým jiným, pokornějším a moudřejším. A hlavně to ovlivňuje Váš život.
Četl jsem třeba příběh Číňanky, kterou rodiče
odmalička nutili stát se gymnastkou. Když byla v první třídě, úřady ji
přemístily rovnou do školy pro atlety. Pak si to rodiče rozmyslel. Chtěli, aby
se stala inženýrkou, že to bude perspektivnější povolání. Zdůrazňovali jí, že
budoucnost zaručuje jen dobře placená práce, a není důležité, jestli ji máte
rádi, nebo ne. Jejím snem ale bylo stát se operní pěvkyní. Bohužel neměla podporu.
Prožívala velké psychické trauma, protože operní pěvec musí začít s trénováním
brzy, aby se naučil perfektně ovládat svůj hlas. Jí utíkal sen každý den mezi
prsty. Už jako dospělá se tedy přihlásila do operní školy. Nikdo jí nevěnoval
velkou péči, pro ně už nebyla talent. Propadla do skepse, že je po zbytek
života odsouzena dělat to, co nemá ráda a co ji nikdy neučiní šťastnou. A tehdy
začala číst. Přečetla Janu Eyerovou - a tím se odhodlala být už nikoli
poslusnou dcerou, ale nezávislou ženou. Potom si přečetla Cheaper by the Dozen,
a to jí inspirovalo opustit Čínu a studovat v zahraničí. Do letadla si vzala
The Good Earth, knihu v Číně zakázáno, která jinak vykládá Bibli. Během letu se
díky ní vnitřně vyrovnala se svými rodiči, protože páté přikázání "Cti
otce svého i matku svou" je tam vysvětleno: "Cti je odlišné než
poslouchej.". Tím okamžikem se vysvobodila z konfuciánské pasti vlastní
viny a v hlavě načala nový vztah s rodiči. V Americe se potom setkala s novou
kulturou a komparativním čtením. Pochopila, že různí autoři vidí život jinak.
Například poprvé viděla mapu, kde Čína nebyla ve středu světa. Zjistila, že i
mapa nese něčí pohled. Učila se nikoho nesoudit, ba naopak se zajímat o odlišné
pohledy a přestat věřit jenom v jednu pravdu. Ostatně, komparativní čtení je
standardní praxí v akademickém světě a ona tak objevila i komparativní
religionistiku, komparativní literaturu, o historii ani nemluvě. Všímala si
názorových odlišností a jejich porovnáváním dosahovala ucelenějšího porozumění
tématu. A pak, když už perfektně rozuměla anglicky, začala číst ty samé knihy
ve dvou jazycích - angličtině i čínštině. Objevila významové rozdíly v překladu
a jak mnoho lze získat průnikem do jiného jazykového přemýšlení.
Právě čtení mi umožnilo nebýt ani ve smutku
osamělý nebo bezmocný. Poznal jsem že můj neskutečněný sen není nic ve srovnání
s útrapami, kterými procházeli jiní lidé. Tudíž že i neskutečněný sen mě může
posunout k pokoře, inspiraci a štěstí.
Čtení prostě naučí otevřít srdce.
Firstclass 01/2019
Žádné komentáře:
Okomentovat