Čím více se na dané téma zaměříte, tím víc zjišťujete, že nic není černobílé a nejde ho jednoduše shrnout v titulku. Většina novinařiny tak tématům, která pokrývá, vlastně moc neprospívá, protože v kratších textech nevysvětlují kontext ani detaily. Když píšete pro New Yorker, máte prostor všechno tohle pokrýt. Ve Washington Post nebo New York Times musíte vymyslet titulek, který okamžitě upoutá pozornost, a musíte věc prezentovat tak, že čtenáři hned předložíte, co je zásadní. V New Yorkeru můžete napsat objektivní text - a myšlenku či informaci, kterou by New York Times prezentovaly hned v prvním odstavci, najdete úplně někde jinde, ve správný čas na správném místě. Z tohoto hlediska tedy long form journalism považuji za nejupřímnější formu novinařiny. Nesnažíte se tlačit určitou interpretaci nebo odhalení, necloumáte s lidmi a neříkáte jim „tohle je důležité“. V New Yorkeru nemusíte přehánět, nekřičí na vás titulky, neděláte věci důležitější, než ve skutečnosti jsou. V každodenním zpravodajství často zkreslujeme realitu, zkreslujete relativní důležitost věcí, o kterých píšete. Takže zkrátka cítím, že pokud čtenáři předložím vše v odpovídajícím kontextu a s odpovídajícími okolnostmi, vyprávím opravdu věrohodný příběh.
Myslím, že jsem měl spíše štěstí. Pracoval jsem a pracuji totiž v médiích, kde jsou samí velmi dobří editoři ještě z tzv. staré školy – kteří primárně nemyslí na počet kliknutí a vnímají novinařinu spíše jako profesi než byznys. A abych doplnil odpověď ohledně toho, na co jste se ptala dříve: jedna z věcí, která je vážně smutná ohledně aktuálního stavu novinařiny, je to, že jsme skoro ztratili všechny ty skvělé editory. Vývoj v novinářském byznysu, kdy si dnes stále méně lidí předplácí tištěné noviny – a teď z toho vyjmu velké listy typu Wall Street Journal nebo New York Times, spěje k tomu, že když se redakce chtějí zbavit lidí, často jsou první na řadě právě tito zkušení editoři. A tak jich zbylo jen pár i v médiích, kde jsem pracoval. Vážně nevím, kde se objeví další tak skvělá generace editorů, když se nemají mladí od koho učit. Ani mezi lidmi mého věku jsem zatím nezaregistroval moc dobrých editorů, kteří by se mohli rovnat svým předchůdcům – těm, kteří mají etické standardy a až kouzelný vliv na editování textů. Takže si vůbec nejsem jistý, že příští generace editorů bude takto schopná a vlivná jako jejich předchůdci. Což jde ruku v ruce s kvalitní novinařinou.
Tahle nová doba mě poučila: nikdy neříkejte dopředu zdrojům a lidem, jak něco víte, a vždycky u sebe mějte důkaz, ať už je to nahrávka nebo kus papíru. Nechte je nejprve lhát a až pak jim ukažte, že víte, že vám celou dobu lžou. Podobný scénář se v roce 2017 opakoval stále dokola, bylo to jako špatný vtip. Když jsem já nebo kolegové měli nahrávku nebo dokument a chtěli jsme od úředníků a politiků potvrzení nebo komentář toho, co jsme zjistili, vždycky tvrdili, že lžeme. A když jsme následně řekli, že máme důkaz, snažili se předchozí výroky vymazat, změnit svůj příběh. Během roku 2017 bylo nejvíc příběhů vážně o tom, že někdo lže. A my jsme se jen divili, proč to dělají.
Musíme být mnohem opatrnější - i co se týče lidí, kteří za námi chodí a tvrdí, že mají informace, protože se nás mohou snažit zdiskreditovat. Tohle je hra, kterou dnes hrajeme. Je to bláznivé.
I kdybych si myslel, že něco, co Donald Trump udělal, je nehorázné, budu se snažit ponechat si svůj názor pro sebe – a spíše zjišťovat nová fakta, která bych mohl zařadit do příštího článku, než o tom psát na Twitter naštvané příspěvky. Ale moji kolegové se rozhodli, že prostě naplno odhalí svou frustraci, a tak se zpolitizují. Většina z nich se rozhodla, že je důležitější mít publikum než objektivitu a neutrální veřejnou image. A v poslední době se tímto směrem posouvají téměř všichni novináři – stávají se na sociálních sítích názorově vyhranění. Chápu, chtějí si svoje publikum zvětšit a stát se influencery. Možná čekají nabídku od CNN nebo MSNBC, aby mohli říkat své názory v televizi, nebo dostali smlouvu na vydání nové knihy. Ale to podle mého názoru není novinařina.
Odhalováním názorů si podkopáváme důvěryhodnost coby nezávislí novináři. Postupně ztrácíte schopnost a možnost bavit se s důležitými lidmi ve vládě a dělat to, co je základem naší práce: odhalovat problémy spojené s americkými úředníky či politiky, ať už jsou demokraté, nebo republikáni.
Adam Entous
Žádné komentáře:
Okomentovat