Nad zprávami o klimatu už čtenář cítí jistou okoralost. Ta nejnovější od klimatického panelu OSN se tentokrát týká oceánů - a podobně jako v řadě minulých případů lze její poselství shrnout do věty „situace je vážnější, než se zdálo, ale stále je ještě čas na alespoň částečnou obranu“. Jen onen povzbudivý dovětek zní rok od roku jaksi křečovitěji a méně reálně.
Oceány představují obrovský rezervoár oxidu uhličitého a tepelné energie. Během uplynulých dekád pohltily více než 90 procent tepla, které se v atmosféře nashromáždilo kvůli klimatickým změnám. Pomalu se proto ohřívají a tento proces se nezastaví ani v budoucnu, ať lidstvo udělá cokoliv. Co naopak může narazit na limity, je schopnost oceánu pohlcovat skleníkové plyny, a fungovat tedy jako určitá brzda oteplování.
Kvůli rostoucí teplotě mořské vody (a také vzduchu) se oceán už nyní mění – například klesá množství kyslíku v mořské vodě a s ním i množství ryb, tedy i úlovky rybářů. Ve většině oblastí se snižuje také salinita i schopnost cirkulace vody mezi různými hloubkami, což brání redistribuci uhlíku, kyslíku i živin. „Hnojení“ oceánu oxidem uhličitým vede k acidifikaci vody, zvyšování její kyselosti, což zabíjí například korály, které – jak upozornila již loňská zpráva IPCC o dopadech růstu globální teploty – prakticky vyhynou, pokud se oteplí o více 1,5 stupně Celsia.
Zatímco dříve stoupala hladina moří hlavně kvůli tepelné expanzi, tedy zvyšování objemu vody vlivem rostoucí teploty, dnes už - jak nejnovější zpráva ukazuje - stoupá především kvůli prudce se zrychlujícímu tání kontinentálních ledovců hlavně v Grónsku a Antarktidě. Do konce století může hladina stoupnout až o více než metr (což je víc, než ukazovaly starší modely) a ani poté se vzestup nezastaví.
Martin Uhlíř
Respekt
Žádné komentáře:
Okomentovat