Často říkáte, kolik je to wattů, svítí-li slunce. Tak kolik?
Tisíc wattů na metr čtvereční při jasné obloze od jara do podzimu. Na kilometr čtvereční je to příkon jednoho bloku Jaderné elektrárny Temelín (1000 MW). Jestliže na tom kilometru čtverečním máte les nebo ovocný sad a rybníky, většina energie jde do výparu vody. Vodní pára neodchází rychle, protože už není síla, která by ji hnala rychle vzhůru, voda se vrací jako drobný déšť, mlha nebo ranní rosa, když se v noci ochladí. To je malý vodní cyklus, který ale existuje jen tehdy, pokud je dostatek vegetace a vody.
Provozujeme průmyslově zemědělství, rozšiřují se města a suché odvodněné plochy. V České republice se sice plocha lesů trochu zvýšila, necháváme ovšem vědomě usychat les na horách a lesy ztrácejí vodu. Tomu všemu je společné, že se odvodňuje a odstraňuje se trvalá vegetace, zmizely i malé nivy toků a jiné mokřady, mokré louky byly odvodněny. Máme velké půdní bloky, které jsou odvodněné a vzrostlá vegetace, která chladí, je na nich jen krátkou dobu. Kukuřice začne růst v červnu, a to už sekáme řepku a obilí. Pak zůstanou holá, přehřátá pole. Na sklizeném, odvodněném poli je najednou povrchová teplota 50 stupňů a horký vzduch jde nahoru. Suchá plocha vypadá nevinně, ale právě z ní stoupá rychle vzhůru ohřátý vzduch, který odebírá vlhkost z okolí. Tak krajina vysychá. K tomu máme městské aglomerace, které se taky přehřívají.
Hospodáři v krajině, zemědělec, lesník, rybníkář a případně územní plánovači určují množství a kvalitu vody i místní klima a tato úloha by jim měla být přiznána.
Zaniklé civilizace si tím vším prošly?
Minulé civilizace, ať už Mezopotámie, Severní Afrika, údolí Indu, ty všechny vyschly. Co je přitom podstatné, že nepálily fosilní paliva, nepoužívaly uhlí, nezvyšovaly tedy koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře. A beztak vyschly. Hlavní příčina vysychání je podle mě špatné hospodaření s vodou a s vegetací v krajině.
Když civilizace vyschly i bez oxidu uhličitého, není to přeci jen proud dějin?
Samozřejmě, že je, ale má nějakou příčinu. Existuje úžasná kniha Green History of the World, tedy Zelená historie světa, kterou napsal archeolog Clive Ponting. V 65 letech mu došlo, že se většinou civilizace vyčerpaly samy. Zeslábly a potom je přemohli nějací nájezdní barbaři. Vezměte si třeba Řím. Civilizace prostě vyčerpala půdu, vznikly tenze, protože civilizace (města) zcela zapomněla na zemědělce, zapomněla, kdo vytváří hodnoty. My vymýšlíme, že budeme dovážet potraviny. Ale odkud? A proč?
Civilizace je organizace společnosti, která má takovou nadprodukci zemědělských potravin, že může udržovat města, armádu, úředníky. Nejsou to jen sběrači nebo lovci. Člověk je na zemi jeden až dva miliony let, první civilizace vznikaly před necelými 10 000 roky a většinou vydržely nejdéle několik tisíc let. Většina měla nadprodukci potravin proto, že začala pěstovat zušlechtěné stepní trávy, tedy obilniny. Pšenice, žito, ječmen nesnesou zatopení kořene vodou. My jim proto musíme půdu vylepšit (meliorovat), aby se kořeny ve vodě neudusily. Postupně měníme krajinu ve step a pak žasneme, že se jako step chová.
V tomto směru jsme na tom ještě hůř než jinde. Na každém půdním bloku, respektive pod ním, bychom potřebovali zadržet vodu a přitom neohrozit zemědělství, ani ten odvodňovací systém, jinak by se tam traktor utopil. Nejde to nechat jen tak a říct si, že si to poradí samo. Je to stejné, jako kdybyste nechali jen tak stát dům bez údržby. Pole je stavba, protože má v půdě systém odvodnění.
Potřebujeme každou vodu, která naprší, poslat zpátky přes rostliny, tím recyklujeme do rostlin i živiny, které nezbytně z polí odtékají. Časem se pak dostane voda i do podzemí, protože bude víc pršet. Existují pozitivní příklady obnovy krajiny zadržením vody v krajině.
Zrovna jsem měl přednášku pro studenty z Erasmu na ČZU a začal jsem otázkou, kolik sluneční energie přichází na zem. Nikdo mi nebyl schopný odpovědět. Je to celosvětová totální neznalost a přitom se stále hovoří o globální změně klimatu. Bez sluneční energie by teplota Země klesla asi o 280 stupňů a bez vody by nebyl život, takže poctivé studium klimatu se musí zabývat vodou a distribucí sluneční energie.
Když jsme Enki zakládali, lidé ještě měli jakž takž ponětí, jak ovlivňujeme místní klima. Za těch dvacet až třicet let se to podle mě zhoršilo proto, že žijeme v klimatizovaných místnostech, koukáme do notebooků a jezdíme klimatizovanými auty. Vůbec si neuvědomujeme, co se děje venku.
Ještě před 80 lety byly povinné aleje podél cest. Z jednoduchých důvodů. Všichni chodili pěšky: lidé dobytek i armády. Stromy tam musely být kvůli klimatu. Když začnu dnes říkat, že strom chladí, je to největší objev. Je to přitom odvěká zkušenost exaktně vysvětlitelná fyzikou základní školy. Strom navíc poskytuje útočiště různým živočichům. Když je zdravý, vylučuje volatilní organické látky, terpenoidy, a ty působí antidepresivně.
Procházka ve zdravém lese není jenom optický vjem uklidňující zelené barvy. Je to kvalita vzduchu, kyslík vytvořený fotolýzou vody s trochou ozonu, chemie těch terpenoidů, jehličí a listy vychytaly prach a další, co nevíme. Obecně nedoceňujeme úlohu stromů. Jezdil jsem sedm let přednášet na univerzitu do Turku, „stromolezci“ tam pravidelně ošetřují a zajišťují stromy v městském parku a alejích. Vzrostlé stromy jsou i kolem jednotlivých farem. Řekl bych, že si ve Finsku váží stromů více než my.
Polovina lidí ani neví, kam jde voda z kořenů rostlin. Vypařuje se přes listy a tak rostlina chladí sebe a okolí. Podobné věci byly samozřejmou zkušeností, dnes je nutné je připomínat a vysvětlovat.
Jak to vysvětlit jednoduše?
Posadit se do stínu stromu v horkém létě a vysvětlit: na výpar jednoho litru vody je potřeba 0,7 kWh, to je kapacita jedné autobaterie, taková energie je ve vodní páře, která vznikne odpařením jednoho litru vody. A my vymýšlíme, jak sluneční energii schovat přes noc, přitom příroda si to vyřešila už dávno právě přes výpar vody. Jestliže se na metru čtverečném trávníku vypaří dva až tři litry vody, je to jako kdybyste na metru čtverečním nabila tři autobaterie. Voda se vypařuje v místě nadbytku sluneční energie a sluneční energie uschovaná (latentní) ve vodní páře se uvolní tam, kde je chladno – tam se vodní pára sráží zpět na vodu kapalnou. Zkuste to vymyslet líp. V našich technologických klimatizacích obíhá toxická kapalina a klimatizace chladí pokoj a ohřívá okolí; strom posílá nadbytečnou sluneční energii ve formě vodní páry na místa chladná, kde se vodní pára sráží a ohřívá je – tak se vyrovnávají teploty na Zemi. Proč se to neučí na základní škole?
Teplotní inverzi potřebujeme napodobit v kulturní krajině. I zkušenější vinohradníci vědí, že je lepší mít trávu, než jí nemít. Ztratí tak méně vody. Tráva má třeba 30 stupňů, půda 50. Když na vás pořád jde horký vzduch o teplotě 50 stupňů, každému musí být jasné, že to není dobré.
Vyčítáme městům, že jsou to tepelné ostrovy. Určitě hrají roli i v zrychleném odtoku vody, ale tu podstatnou hrají rozsáhlé odvodněné plochy v krajině. Například Brno má přiměřeně zelených ploch. Přitom na satelitních snímcích je Brno v létě chladnější než zemědělská oblast jižní Moravy, která je přehřátá. Města by si měla vážit vzrostlých stromů a dělat zelené střechy. Důležité je také vsakování vody. V parcích bývá tráva výš a voda stéká do kanálu, přívalová srážka potom vyplaví do toků nečištěné odpadní vody. Přizpůsobit se dá i parkoviště, ideální by bylo, kdyby i parkoviště vsakovala vodu a byly na nich stromy. Tam, kde si troufnou dát na parkoviště strom, každý zaparkuje auto do jeho stínu.
Kapr je fantastické zvíře, když je na přirozené potravě, a také hodně vydrží. Naše rybníkářství je od začátku založené na tom, že kapr žije převážně ze zooplanktonu a z organismů, které žijí na dně, což jsou larvy různého hmyzu. Jeho maso jde pak od kůže, nemá pod ní tuk, má nenasycené omega kyseliny a má dobrou chuť.
Aby ale kapři rychleji rostli, dává se jim obilí a když se to přežene, je maso tučné a nemá dobrou chuť. Když je kapra moc, likviduje potravu pro vodní ptáky a ostatní organismy. Nic se nemá přehánět. Až z 80 procent je v našich rybnících kapr. Teď k nám jde velká konkurence s lososem, ale je rozdíl v kvalitě lososa z fjordů a lososa z farem. Potřebovali bychom mít rybníků víc a živiny, které tečou z polí, vracet zpátky do ryb a ty odlovovat. Rybníkům a tedy i rybníkářům bychom měli v prvé řadě přiznat, že hospodaří s vodou v krajině, ryby jsou potom jedním z „nástrojů“ tohoto hospodaření. Při dnešním vysokém obsahu živin v povrchových vodách naše rybníky, pokud jsou bez ryb nebo s nízkou obsádkou ryb, tak zarostou vodními rostlinami, rákosinami a zazemní se.
Peter Andrews má úžasnou intuici, ukazuje ostatním, jak hospodařit s vodou a obnovovat krajinu. Založil hnutí „Natural Sequence Farming“, právě v těchto dnech vyhlásila australská vláda program obnovy krajiny pro zadržování vody a Peter dostává podporu na šíření svých zkušeností.
Společnost, tedy vědci a politici se soustředí na to, že klima je tvořené atmosférou a skleníkovými plyny. V textech Mezivládního panelu pro klimatickou změnu se doslova píše, že hospodařením v krajině neovlivníme množství vodní páry, že ho ovlivňujeme tím, jak vypouštíme skleníkové plyny. S tím nelze souhlasit a je to pitomost. Když odvodním nějaké území, tak stoupá povrchová teplota půdy, ohřívá se vzduch a ten stoupá vzhůru a odnáší vodní páru rychle vzhůru. V doporučeních pro rozhodující sféry se píše jen o oxidu uhličitém a skleníkových plynech. Není tam ani slovo o tom, že měníme distribuci sluneční energie na zemi tím, co sluníčku nabídneme, tedy krajinným pokryvem. A není tam ani slovo o přímé úloze vody a rostlin v klimatu.
Jedna věc je rozumět a druhá to říkat. Oxid uhličitý a skleníkové plyny se dostaly do ohniska ideologie. Oficiální věda je placená za to, aby dosáhla nízkouhlíkové společnosti, případně uhlíkově neutrální. To máme přestat dýchat? Problémy začínají od vědců, kteří si odporují v principech chápání klimatické změny, mnozí ignorují přímou funkci vody a vegetace v utváření klimatu. Více se věří modelům, nežli vlastním očím a zkušenostem. Modely nedokáží postihnout dynamiku přeměn sluneční energie přes rostliny a vodní páru, která je nejvýznamnějším skleníkovým plynem, tvoří ovšem i mlhu a mraky, které stíní a přenáší sluneční energii v „čase a prostoru“. To, že nedokážeme tyto děje modelovat, neznamená, že můžeme tyto nejdůležitější procesy ignorovat.
Jan Pokorný, ředitel obecně prospěšné společnosti Enki, která se zabývá výzkumem v oblasti solární a krajinné energetiky, rybničního hospodaření a hospodaření s vodou v krajině.
Žádné komentáře:
Okomentovat