Mám ráda věci, které jsou vyráběné lokálně. Podle mě je podpora domácí produkce to nejdůležitější pro ekonomiku i kvalitu života. To, že se na jedné půlce planety věci vyrábí a na druhé konzumují, je špatně. Já sama se snažím neplýtvat a vystačit si s minimem věcí. Z toho vychází i můj byznys. Všechno vyrábím v Česku. Jdu sice hlavou proti zdi, ale je to pro mě jednodušší než dělat věci, s nimiž nejsem v souladu.
Je vámi propagovaný udržitelný design životaschopný?
Teď je to velké téma, udržitelný způsob života. Bohužel si myslím, že dokud nedojde na nějakou krizi, lidstvo se svého standardu nevzdá. Nikdo si dneska neodpustí letenky, i když právě letecká doprava je jedna z největších pohrom pro životní prostředí. Ale začínáme o tom přemýšlet a přenášet to na další generaci. Je znát, že si některé věci lidé uvědomují a snaží se svůj život trochu změnit.
Pozorujete to u svých zákazníků?
Myslím, že ano, dávají přednost kvalitě před množstvím.
Projektem, který jste sama vymyslela a nakonec dostala i do výroby, je vaše značka Whoop.de.doo, pod niž spadají erotické pomůcky pro ženy. Proč zrovna ty?
Měla jsem rok do diplomky a začala jsem řešit její téma. Říkala jsem si, dobře, tramvaj z bakalářky se nikdy realizovat nebude, takže bych teď ráda udělala něco, co má naději, že ožije. Pořád jsem se motala kolem myšlenek na zdravotní pomůcky. Pak přišel kamarád s nápadem na erotické pomůcky. To mi připadalo fajn, protože tahle oblast není moc esteticky zpracovaná.
Co jste na erotických pomůckách chtěla vylepšovat?
Chtěla jsem, aby byly elegantnější, aby se ženy nestyděly si takové věci kupovat a aby se nestyděly je používat. To byl záměr té práce. Znělo to hezky, ale během roku příprav jsem si pak říkala, co jsem si to vymyslela, probůh. Samozřejmě, historická rešerše byla zábavná, pak však přišlo na lámání chleba, kdy jsem měla přijít s návrhem. Měla jsem abstraktní představu, jak by to mělo na uživatelky působit. Byly to všechno ale jen pocity, nic konkrétního. Docela se mi pak ulevilo, když výsledek vizuálně odpovídal tomu, jak jsem to cítila.
Co vás nakonec přimělo pokračovat?
Zákaznice. Tak je to vlastně skoro vždycky. Krize přicházejí různě, poslední jsem měla letos v lednu. Tak pěkně jsem si ulítla na tramvaji, že jsem se značce Whoop.de.doo téměř rok nevěnovala. A to se samozřejmě projevilo na prodejích. A zase jsem měla chuť s tím praštit. Jenže pak ke mně někde v restauraci přijde slečna a spustí – dobrý den, vy jste Anička Marešová? Já vám jenom chci říct, že ty vaše kuličky byly tou nejlepší investicí, jakou jsem mohla udělat. Mně se v tu chvíli chtělo vážně brečet, jak mě to dojalo. Tohle jsou momenty, kdy opět nabývám přesvědčení, že moje snažení a někdy trápení má cenu.
Konzultovala jste erotické pomůcky s lékaři?
Samozřejmě. Začala jsem u své gynekoložky, ale té se to moc nezdálo. Ale měla jsem oponenta diplomky sexuologa a konzultanta gynekologa. Ten mi pak říkal, že se díval do lékařské databáze a byl vyděšený, kolik úrazů lidé kvůli pomůckám utrpí. I na to jsem hleděla. Se sexuoložkou jsem zase konzultovala velikost venušiných kuliček. Roli tam hraje i hmotnost, ostatně používají se jako zdravotní pomůcka pro zpevnění pánevního dna po porodu.
Plánujete vyrábět další produkty?
Chystáme menstruační kalíšek. Což koresponduje s celým zaměřením značky. Chceme ukázat ženu jako celek, že to není jenom erotika. A chci, aby tak ženu vnímali i muži. Že není jen sexuální objekt. Když se podíváte na erotické pomůcky a další jiné věci týkající se žen, což jsou třeba inkontinenční pomůcky po porodu a tak podobně, tak je to od sebe všechno striktně oddělené. To podle mého není správné.
Něco jako buď je žena milenka, nebo matka, ale obojí najednou ne?
Přesně. Přitom se to v nás snoubí všechno. Chtěla bych proto dál přidávat produkty podobného typu. Menstruační kalíšek navíc také souvisí s myšlenkou udržitelného designu. Když ho žena používá, nepotřebuje jednorázové hygienické pomůcky.
Přemýšlím, co se dá na menstruačním kalíšku „vydesignovat“.
Já sama byla překvapená, kolik parametrů k vylepšení jsem objevila. Spousta věcí se dá dělat s tvarem, tloušťkou stěny, volbou materiálu. Také barva hraje roli. A měkkost materiálu. Je toho opravdu hodně.
Ale asi ne tolik jako na tramvaji.
To samozřejmě ne. Na druhou stranu úplně nepodobná ta práce není. Až na to, že u tramvaje jsem řešila centimetry a metry, tady řeším milimetry.
A tramvaj osloví spíš muže, zatímco menstruační kalíšek spíš ženy.
Nemusí to tak být. Ráda bych, aby produkty z řady Whoop.de.doo oslovily i muže. Mě vždycky potěší, když přijde kluk pro venušiny kuličky s tím, že jeho žena je po porodu a potřebuje je kvůli posilování. To je přece úžasné, když o vás muž projeví takový zájem. Tohle přesně potřebujeme, aby nám chlap dal najevo péči. Ne že se musí urputně zajímat. Ale jde o to, aby věděl, co se v nás děje, a nebylo mu to lhostejné. Pochopení ve vztahu je základ. A i když dneska je trend nehledět na to, jakého je člověk pohlaví, nic to nezmění na tom, že muži a ženy jsou prostě jiní. Vypadáme jinak, věci děláme jinak, reagujeme jinak.
Byl pro vás ten jinaký přístup zřetelný v případě tramvaje? Přece jen jste přišla do vozovny, která nejspíš dosud byla doménou mužů.
Šla jsem tam jako designérka, ne jako ženská. Proto ani v těchto případech nevyužívám ženské zbraně, není to fér. Přesto se tam našli muži, kteří, když jsem třeba trvala na nějakém pro ně zbytečném detailu, říkali, tak už ji vdejte, ať dá pokoj.
Co vás na designu baví nejvíc?
Asi ten nápad, začátek, kdy mě něco nakopne. Třeba nedávno jsem vyklízela s přáteli sklep a tam se našla spousta zkumavek. Škoda je vyhodit. Tak jsem jich dala hodně dohromady, nainstalovala do nich žárovky a mám teď díky tomu ve studiu originální svítidlo. Mě vůbec baví zachraňovat staré věci.
Sama jste řekla, že jste měla z designu trochu strach. Stejně to asi mají někteří lidé. Jak byste jim vysvětlila, že není potřeba se ho bát?
To máte těžké. Dneska je design dost pokroucený pojem, protože designové je úplně všechno, dokonce i nehtové studio. Ale já bych to řekla tak, že design je věc, která dobře vypadá a zároveň dobře funguje. To byl třeba ikonický bílý fén od Stanislava Lachmana. Tam bylo všechno v souladu. Jenže po revoluci ho kdekdo vyhodil, protože i když byl krásný, připomínal lidem staré časy, které vůbec krásné nebyly.
Design tedy souvisí i s náladou ve společnosti?
Určitě. To bylo vidět v šedesátých letech. Uvolnila se atmosféra, všude bylo plno naděje, tehdy vznikaly úžasné věci. Podle mého to byla nejlepší léta českého designu. Ale i v období nesvobody někdy vzniknou vzácné kousky. To je, jako když hodíte na záhon černou plachtu a ta kytka se snaží prolézt a nakonec proleze.
Žádné komentáře:
Okomentovat