V ostravském Gongu proběhla konference Česko: Jak jsme na tom? Tentokrát stála na třech hlavních tematických pilířích – kvalita života, konkurenceschopnost a vzdělávání.
Česko se má podle řečníků konference dobře. Musí ale přidat, aby mu to zůstalo.
Nejzajímavější myšlenky, které zdmi v Dolních Vítkovicích rezonovaly:
Z dat vyplývá, že 40 procent lidí z rozkvětu naší země nemůže nijak čerpat. To, co vysokoškolsky vzdělaní lidé vnímají jako příležitost, vnímají druzí jako hrozbu. Nerovnosti ve vzdělávání se podobně jako nerovnosti v příjmech stále zvětšují. Mezi všemi skupinami přitom musí nastat dialog. Bude nesmírně těžký, ale je třeba jej tady vést.
(Martin Buchtík (STEM))
Každý pátý v Česku aktuálně prochází nějakou formou duševního onemocnění, během života něco potká každého čtvrtého člověka. Ve třídě 30 dětí se zhruba šest bude potýkat s duševními problémy, ale my jim s tím dnes neumíme dobře pomoci. Řadě problémů lze ale předejít prevencí. Už někdy ve druhé třídě vás učí, jak člověku poskytnout umělé dýchání, a přesně tímto způsobem bychom měli přistupovat i k duševní péči.
(Marie Salomonová (Nevypusť duši))
Zní to otřepaně, ale nejde to jinak, než že každý začneme sami u sebe. Podívejme se, co uměli naši předkové, a vezměme si z toho poučení do budoucna
(František Fabičovič (Alca plast))
V Czechitas často „zachraňujeme“ žáky, kterým škola nedala to, co měla. Tedy schopnost se celoživotně učit, posouvat tak, aby jim neujížděl vlak. Lidé si často ze školy odnesou strach dělat chyby a paralýzu se rozhodnout, co se učit, aby si nevybrali špatně. A to je potřeba se zase odnaučit.
(Barbora Bühnová (Czechitas))
Určitě nejsme rovnostářská země. Osm set tisíc lidí má příjem do dvaceti tisíc měsíčně, a když vezmeme v úvahu důchodce, platí, že více než čtvrtina obyvatelstva musí vyžít s méně než patnácti tisíci měsíčně.
(Jana Maláčová (MPSV))
Žádné komentáře:
Okomentovat