Nová kuchařka "Taková normální kuchařka" je úplně nejvíc podobná každodennímu životu lidí, kteří mají omezený příjem, omezené zdroje, ale nejsou na tom tak, že by chtěli jíst nějaký mražený shity. Soustředili jsme se na čerstvé suroviny, které jsou k mání v každém běžném supermarketu nebo večerce. Je to takový můj tichý protest proti hnutím typu zero waste.
Zero waste je zase takový typický pangejtismus, jako s tou výchovou nevýchovou dětí. Najednou, když konečně žijeme v luxusu a máme se dobře, vyleze pár vykuků, kteří řeknou, že když nebudeme jíst šlupky od brambor, tak to bude znamenat zkázu světa.
Nastudoval jsem si to, načetl jsem o tom modelu pár knížek a hrozně se mi líbila jedna jediná. Od Massima Bottury, která se jmenuje Bread Is Gold. Během milánského Expa udělal jídelnu pro chudé, kde vařili nejlepší světoví kuchaři úplně obyčejné věci a jen z toho, co zbylo ze supermarketu. Žádná byrokratická potravinová banka. A to mi dává smysl.
Paradoxně si myslím, že nejlepší recepty historicky stejně vznikly tam, kde se lidé měli nejhůř. Že kreativita italských, francouzských, asijských, českých či španělských matek stála před úkolem uvařit z toho, co se ten den nebo den předtím sehnalo. A nikdy se nic nevyhazovalo. Stačí zapojit běžný rozum, a k tomu má naše Taková normální kuchařka navést.
Vám to připadá jasné, ale jak to naučit lidi, kteří to v sobě nemají?
Já měl představu, že udělám jakési gastrotour s kamionem po České republice. Že vyberu z každého supermarketu potraviny před expirací a udělám z toho za třicet minut třeba oběd pro místní hasiče. Prostě ukážu, že to jde. Dobře hospodařit, vařit ze základních surovin, ne někomu vyhrožovat vyhynutím.
Zrovna tak se mi nelíbí sekáči kuchaři, co sice vaří skvěle, ale polovinu surovin okrájí a vyhodí. Takhle se peníze nevydělávají. Mně třeba není líto si koupit pořádné kuře, ale taky nejsem líný s ním něco udělat. Využít z něj všechno a nic nevyhodit. Dobře hospodařit i vařit se může naučit každý.
Zdeněk Pohlreich
Žádné komentáře:
Okomentovat