„Prostě různé populace mají různé varianty genomu a nemůžeme říci, která je lepší nebo horší. Není tedy žádný ideální člověk podle platónské představy.“
I přes vrozenou genovou výbavu člověk zůstává osobou, která je zodpovědná za své jednání. „Máme svůj osud. Ani já jsem si nevybral své rodiče a to, kde jsem se narodil, s tím musím pracovat. Můžu se do konce života litovat, nebo můžu něco dělat, protože od určité chvíle na vnuceném osudu stavím osud volený,“ popisuje Vácha.
„Takže si sám určuji, jaké knihy budu číst, školu, na kterou půjdu, filmy, na které se budu dívat, a přátele, které si zvolím. Najednou na tom, s čím nic nemůžu udělat, tedy mém mládí, postavím docela zajímavou budovu.“
To je podle něj velmi dobrá zpráva pro každého člověka. „Byli jsme sem vrženi do tohoto světa, přistáli jsme tu jak astronauti a bylo by škoda to oplakávat, ale je třeba s tím něco rozumného udělat. A tenhle potenciál máme všichni.“
Vácha míní, že člověk má na světě jedinečné místo. „Německý filozof Herder říká, že člověk je propuštěnec přírody, Max Scheller zase, že člověk je vyvázán ze svého okolí. Kant zase říká, že příroda je naše macecha. Všichni tito pánové tím myslí, že sice pocházíme ze zvířecích předků, ale najednou jsme o sobě začali na rozdíl od zvířat přemýšlet.“
Vácha
Žádné komentáře:
Okomentovat