To, co je vykládáno jako absolutní svoboda, je ve skutečnosti umělé udržování toxického stavu, kdy ti, kteří dostali prostor se realizovat, říkají těm, které ho nedostaly, kde je jejich místo. Z feminismu se tak důsledkem povrchního a dezinformačního handrkování stalo beranidlo „normality“ v dalším kole falešných bitev, jejichž hřiště jsme si nenarýsovali, a tudíž v nich neumíme ani dobře hrát, natož vyhrávat.
Fakt, že diskriminace žen – ať už ta reálná, nebo symbolická – s sebou přináší jasné důsledky v podobě zhoršené kvality života, jako by z veřejných diskusí úplně vymizel. Ve společnosti, která se až donedávna štítila používat termín „třídy“ a popisovat zklamání a frustrace ve společnosti skrze socioekonomické ukazatele, dekonstrukci privilegií a materiální deprivaci, se není čemu divit.
je podstatné začít se z feministických pozic znovu ptát po původu i kontextu nerovností, vytrvale upozorňovat, že právě ženy jsou v kapitalistickém systému tou zranitelnější skupinou, a žádat relevantní řešení.
Především „ohrožená třída“ ukazuje dnešní problémy v celkem jasném světle: kromě vyššího zastoupení žen je tato kategorie charakterizována drahým nájemním bydlením, vyšší náchylností k rozvodům, matkami na rodičovské dovolené a exekucemi. Zároveň je to skupina, kde má drtivá většina respondentek středoškolské vzdělání, ale pracuje v hůře kvalifikovaných zaměstnáních. Je to samozřejmě jen spekulace, ale je možné, že tento bod přímo souvisí s nerovnými podmínkami pro muže a ženy: není žádným tajemstvím, že právě rodičovství, potažmo mateřství, je u nás potenciální vstupenkou k chudobě a společenskému vyloučení. Péče a reprodukční práce jsou společensky neviditelné, přesto však ženy tvrdě postihují.
Gender nemá nikoho determinovat. Vraťme debatám o něm sociální rozměr. Minimálně se ukáže, kdo to se svobodou jednotlivce myslí skutečně vážně.
Žádné komentáře:
Okomentovat