Rostoucí množství odpadů a hledání nových způsobů, jak ho zpracovávat, patří mezi globální témata číslo jedna. Odpověď na to, co s nimi, hledá i Jana Soukopová z Ekonomicko-správní fakulty MU. Coby šéfka nového Institutu pro udržitelnost a cirkularitu vidí odpověď v prosazování takzvaného oběhového hospodářství. To bude ale vyžadovat zásadní změnu našeho chování.
Masová produkce odpadu je skutečně velký problém. Jen Evropská unie vytvoří ročně na dvě a půl miliardy tun odpadu. To je úplně nepředstavitelné množství, ve kterém se může zdát příspěvek každého z nás jako kapka v moři. Zároveň je ale poměrně snadné si představit, jak často naše vlastní rodina potřebuje vyvážet popelnici, nebo jak často naplníme svůj domácí koš. Sama to znám z dob, kdy jsem bydlela na venkově, kde jsem viděla, že podobné čtyřčlenné rodiny jsou na jedné straně schopné mít poloprázdnou popelnici vyváženou jednou za čtrnáct dní, nebo taky dvě přecpané popelnice jednou za týden.
Environmentální a ekonomický pohled na svět jsou často podávány jako protipóly, dvě strany barikády. Jak vy to vidíte?
Je to vlastně moje první přednáška v předmětu Ekonomika životního prostřední: ekonomie a ekologie, nepřátelé, nebo spojenci?
Prozradíte pointu?
Rozhodně spojenci. Upozorňuji studenty, že se nemají nechat zmást články v některých médiích. Nálepka „ekoteroristé“ se bohužel tak vžila, že se s ní setkávám i na úřadech a ministerstvech. Často když přijdu na obec, tak musím vysvětlovat, že většina toho, o co neziskové nebo jiné organizace věnující se životnímu prostředí usilují, směřuje primárně k tomu, abychom se tu my všichni měli dobře. Jen to tak bohužel zrovna nemusí vypadat, když se snaží chránit nějakou na první pohled marginální věc v přírodě, což může někomu krátkodobě zkomplikovat život. Podobně ale i kolegům z ekologických neziskovek z praxe občas musím vysvětlovat, že ekonom není jejich nepřítel.
Kde tedy vidíte ten soulad?
Ve společném hledání rovnováhy. Je potřeba chránit životní prostředí, abychom v něm mohli realizovat ekonomiku. V tomhle je právě úžasný koncept cirkulární ekonomiky neboli oběhového hospodářství. Přichází se systémem, ve kterém by mělo vznikat minimální množství odpadu (někdo říká, že dokonce žádný, ale to je podle mě utopie) a zároveň je v něm obsažený zisk a růst, na kterém je naše společnost založená.
Není ale právě to onen hlavní střet? Ekonomika založená v principu na nekonečném růstu, který ale z pohledu životního prostředí není dlouhodobě možný, protože zdroje prostě dojdou?
Na problematiku vyčerpání zdrojů nacházíme odpověď právě v oběhovém hospodářství. Pokud budeme s vysokou efektivitou používat odpad jako další zdroj, můžeme dál růst. V těchto debatách ale dělá trochu zmatky slovo růst, protože vytváří dojem, že je za ním něco, co roste stále výš a výš. Ono jde ale spíš o pokračující generování zisku, na kterém naše ekonomiky stojí.
Jak vypadá oběhové hospodářství v praxi?
Hezký příklad je třeba automobilka Renault, která začala používat i v nových autech díly za starých modelů a díky tomu mimo jiné snížila spotřebu vody ve výrobě o 85 procent.
Kolegové z institutu Klapalová, Škapa a Vaceková jsou teď třeba zapojení do projektu ReCiPSS, kterého se účastní firmy jako Gorenje nebo Bosch, které podobně jako Renault usilují o to, aby díly ze starých praček a elektrozařízení dokázaly využívat i ve výrobě nových. Plánují jakési generační řady výrobků, kde A by bylo úplně nové, B by mělo už nějakou část ze starého a tak dále. A podobných společností, které využívají recykláty odpadů do svých výrobků nebo zvyšují podíl chytrých řešení, stále přibývá. Je to dáno tím, že v případě průmyslových odpadů je uplatnění principů oběhového hospodářství přirozené. Složitější je to u komunálních odpadů, protože skládkování odpadů bez využití je pořád nejrozšířenější způsob jejich řešení.
Řešíme teď projekt pro Technologickou agenturu ČR zaměřený na tvorbu koncepce plánu oběhového hospodářství Jihomoravského kraje, díky němuž objíždíme jednotlivé obce, a je vidět, že řada z nich už má podíl recyklovaného odpadu navýšený. Problém je ale v tom, že většina obcí moc neví, co se s odpadem děje dál. V budoucnu to ovšem má být jejich zodpovědnost.
Je u nás dost zařízení, které dokážou dále zpracovat odpad?
I když se situace zlepšila, je jich stále málo, a právě proto jsou tu projekty a dotace Operačního programu Životní prostředí. Bez nových zařízení stanovené limity nesplníme. Česko je sice na špičce EU v oblasti třídění, ale problémem je nízká úroveň znalostí svozových firem, jak odpad připravit k finálnímu využití a málo rozvinutý recyklační průmysl. V současné době potřebujeme hledat technologie, které pošlou odpad zpátky do oběhu, něco z něj vyrobí.
Dobrým příkladem je projekt technologie Hydal, který řeší zpracování odpadních kuchyňských olejů a vyrábí z něj biopolymer. Nebo v Jihomoravském kraji firma Suez, která v Němčicích nad Hanou zpracovává odpadní plastové fólie na regranulát, který je dále využitelný pro výrobu fólií, plastových pytlů a dalších výrobků. Bohužel odpadu máme tolik, že to množství přesahuje možnosti současné infrastruktury a nejspíše dokonce i té, která vznikne v nejbližší budoucnosti.
Moc se ale nemluví o tom podstatnějším, tedy o omezení spotřeby. Všude vidíte motivační kampaně „třiďme odpad“, ale výzvy, abyste míň nakupoval, půjčoval si věci, pronajímal si je, místo abyste je vlastnil, jsou zatím spíše popelky. Přechod od vlastnictví k pronájmu, je přitom základ cirkulární ekonomiky. Je to nové nastavení mysli: nemusíme tolik věcí vlastnit, protože je to vlastně zbytečné, když je potřebujeme jen v určitém čase a jindy je může používat někdo další.
Bude na to stačit jen osvěta?
Nejlépe vždycky funguje motivace penězi, ideálně nějakými slevami. V tomto je třeba velmi zajímavý brněnský model, kdy jsou lidé motivováni platit za svoz odpadu tím, že pak dostanou dotaci 1425 korun na roční šalinkartu. Jedním opatřením si tak Brno pojišťuje peníze na řešení odpadového hospodářství a zároveň vede své občany k tomu, aby používali k životnímu prostředí šetrnou hromadnou dopravu a nejezdili načerno. Pro podobné nápady je tu ještě velký prostor.
Žádné komentáře:
Okomentovat