„Kolegové, kteří se tématu věnovali, se snažili kvantifikovat vlivy, které na člověka působí, což je ale v podstatě nemožné. Nikdy nedokážeme postihnout všechny, a i kdyby ano, ony se ještě navzájem ovlivňují a na každého účinkují individuálně,“ poukazuje Vašků na zásadní potíž.
Se svými spolupracovníky z ústavu patologické fyziologie šla opačnou cestou. Jejich teorie vůbec nesleduje to, jaké vlivy se na člověku podepisují více a jaké méně. Zajímají se jen o to, jak na ně člověk reaguje, co podněty s jeho tělem dělají.
Skupina tvořená experty několika odborností při svém výzkumu pracuje s pojmem entropie. Vnímají ji jako tepelnou stopu, jež v člověku zůstává po účincích kombinace vlivů okolního prostředí a jež zohledňuje také individuální nastavení jedince. „Náš postup je inovativní v tom, že se snažíme k ryze biologickému fenoménu přistupovat fyzikálně, čímž navazujeme na práci prvotních výzkumníků na poli stresu,“ podotknul fyzik Filip Zlámal.
Výstupem několikaleté práce je rovnice, jejímiž parametry jsou například množství přijatého kyslíku, vydýchaného oxidu uhličitého, tepla vyloučeného do okolí nebo vnitřní teplota člověka. Výsledkem výpočtu je hodnota entropie vytvořené živým systémem za časovou jednotku, respektive přírůstek, o který se zvětšila entropie, která již v systému byla. Koncept by tedy měl umožnit zjistit, kolik stresu už má člověk „nastřádáno“, ne jen okamžitou hodnotu.
Žádné komentáře:
Okomentovat