zemědělství dnes

Dnes se pěstují na obrovských lánech řepka, kukuřice a pšenice. My ale musíme na pole dostat zpátky jetel, okopaniny – brambory a cukrovku, vojtěšku a další luskoviny. Jediná vojtěška půdu prokoření až do hloubky deseti metrů, otevře ji a nakypří, aby víc vsakovala vodu. Navíc na sebe váže vzdušný dusík, jenž je pro půdu nejdůležitější – na hektar 200 až 300 kilogramů. Naopak právě na řepku a kukuřici musíte těch 200 kilo dodat v podobě umělých hnojiv.

Ta řepka vám nějak leží v žaludku. Šéf agrární komory Zdeněk Jandejsek vám v jednom diskusním pořadu oponoval, že právě řepka zpevňuje půdu, protože má hluboké kořeny...

To platilo v 90. letech minulého století, kdy jsme pěstovali řepku jiným způsobem. Měla menší rostlinu nad zemí a větší kořeny, které si sáhly pro živiny, navíc byla půda v mnohem lepší kondici. A rostla jen na osmi procentech orné půdy. Dnes ji pěstujeme na ploše dvaapůlkrát větší, ale hnojíme ji pouze na povrchu, takže rostlina není nucená brát si živiny sama ze země a půdu nezpevňuje. Ta funguje spíš jako držák, ale zároveň si bere velké množství vody. Měli bychom se vrátit k původním osmi procentům.

Co ještě je podle vás potřeba nutně udělat?

Vrátit se k živočišné výrobě – na hektar zemědělské půdy mít alespoň jednu až dvě krávy nebo dva kusy dospělého skotu, v přepočtu prasata, drůbež. Dříve šla všechna sláma z polí buď na stelivo, nebo krmení a vše se jako hnůj vracelo do půdy. Jenže na jižní Moravě v 90. letech zemědělci vybili svá stáda. Taková prostě byla zemědělská politika. Vládla představa, že hospodařit se dá i bez nich. A půda přišla o hnůj. Teď se pěstuje řepka a kukuřice, ale místo na krmení se vozí do státem dotovaných bioplynových stanic. Další nesmysl.

A jak to souvisí se suchem?

Jedná se o spojité nádoby. Všechno, o čem jsem mluvil, ničí ornou půdu, která pak není schopná zadržovat vodu. A přispívá tomu i současná zemědělská technika. Před 20 lety měla jedna souprava maximálně 15 tun, dnes má 50 i více. To je, jako kdybyste na pole poslali plný kamion. Udusá půdu a ta po dešti vytvoří krustu, po které voda steče. A tam, kam doteče, jsou povodně. To je vlastně druhá stránka stejného problému.

František Havlát