Co vás zajímalo na pořadech typu Výměna manželek?
Jak reality show představují svoje účastníky. Zahraniční výzkumy pro to používají pojem shaming, zostuzování. Vykreslování účastníků zároveň zasazují do širšího sociohistorického rámce a všímají si podobnosti s duchem doby, který kulminuje v 90. letech. Jak tyto pořady kopírují mentalitu, které se říká neoliberalismus. Moje základní otázka pak byla, jestli je v Česku ono zostuzování nějak specifické vzhledem k tomu, že jsme postsocialistickou zemí.
Tady bude asi potřeba vysvětlit, co míníte onou mentalitou.
Základem je ekonomický model, který buduje kult volného trhu a volné ruky trhu. V Česku bychom řekli, že jde o typické znaky obecného pojmu kapitalismus, ve skutečnosti ale existují různé verze kapitalismu. Neoliberalismus střídá poválečný model, který v sobě měl silný element sociálního státu. Zásadní rozdíl přitom je, že neoliberalismus opustil ekonomickou oblast a stal se celospolečenským vzorem myšlení. Své principy jako jsou neustálý růst, kult rozvoje, zdokonalování, spravování věcí manažersky, řízení různých částí společnosti tak, jak se řídí firmy – to samozřejmě známe i od českého premiéra –, přenesl za hranice ekonomiky. Vytvořil tak i normy, jak má život jednotlivce vypadat. Co znamená být řádným a normálním člověkem.
Co tedy znamená podle reality shows „být normálním“?
Pracují s tím, že v naší společnosti máme být všichni podnikateli se svým vlastním já. Dobře se oblékat, chodit do fitness center, na kosmetické úpravy zevnějšku, abychom byli čím dál uplatnitelnější na trhu s prací, ale i celospolečenských a partnerských vztahů. Tento vzorec reality show přebírají a překládají do srozumitelné podoby a návodů, jak toho dosahovat. Jsou na to ideální, protože v nich jsou lidé v nich jsou pod drobnohledem, vizuální kontrolou. Pořady jim kladou úkol předělat se. Stát se někým hodnotnějším, než byli v minulosti.
Jak jsou v tomto kontextu účastníci zostuzováni?
V první řadě se pořady zaměřují na lidi, kteří mají nějaký deficit. Epizoda se pak točí kolem toho, jestli se účastníkům deficit podaří napravit.
Celkové zostuzování umocňuje i to, jak diváci diskutují o pořadech třeba na sítích. Jednotlivé díly Výměny manželek mají na Facebooku kolem tisíce komentářů, které v podstatě všechny reprodukují hanlivý tón.
Jestliže se ale v Česku celý žánr zaměřuje v naprosté většině na lidi ze sociálního dna, znamená to, že pracuje s polarizací na vítěze a poražené sociální transformace. Pořady zostuzují ty, kteří nedokázali v posledních 30 letech zúročit politické a legislativní změny k rozvoji sebe sama, k rozvoji svojí prosperity. Domnívám se, že pracují s polarizací, která má dalekosáhlé politické důsledky. Nemyslím, že by ohrožení demokracie pramenilo jenom z toho, jak reality show prezentují chudé. Rozhodně to ale je jeden z mnoha rozměrů, ve kterém se frustrace, pocit křivdy a odsunutí na okraj, což tato sociální kategorie pociťuje, znovu rozehrává a opakuje.
Pokud fenomén kulturní nostalgie na konci 90. let vznikal, dnes jsou představitelé normalizační kultury vyznamenáváni prezidentem.
Ano. To se dá pojmenovat pojmem od Zygmunta Baumana, a sice adiaforizace. Vyjmutí z cenzurujícího, sankcionujícího pohledu. To rozhodně proběhlo ve vztahu k socialistické minulosti a společnosti. Kupodivu i politice. Co bylo v 90. letech nemyslitelné, se stalo myslitelným, posléze tolerovaným či dokonce oceňovaným.
Co jiného je důkazem tohoto vývoje než fakt, že premiér je doloženým spolupracovníkem Státní bezpečnosti a společnost to absolutně neovlivňuje v hlasování. Minimálně těch 30 % lidí.
Irena Reifová, která na Univerzitě Karlově zkoumá vykreslování účastníků takových show nebo oblibu socialistických seriálů
Žádné komentáře:
Okomentovat