Minecraft v roli učebnice

Nejde jen o současný hit mezi počítačovými hrami, ale zároveň o skvělý vzdělávací nástroj, a to nejen při výuce informatiky. Minecraft učitelé využívají i při biologii, chemii, dokáže zpestřit matematiku, ale pomůže také s jazyky nebo dyslektikům se čtením. Podobně jako třeba Scratch poslouží při výuce základů programování nebo Toglic vzdělává formou zábavných kvízů. Říká se tomu gamifikace výuky – a výzkumy ukazují, že je velmi efektivní.

„Děti umí Minecraft – a Minecraft umí spoustu věcí, které se mohou hodit dětem,“ vysvětluje specialista Microsoftu pro oblast školství  a bývalý učitel Miroslav Dvořák , který se dnes jako lektor specializuje na využití technologií v procesu vzdělávání.  

LN: Jak vás napadlo používat Minecraft ve výuce?

Vždycky jsem se zajímal o to, co moji žáci dělají na mobilu. Co to máte? Naučíte mě to? ptal jsem se jich – a oni mi hrozně rádi ukazovali, co v Minecraftu stavějí. Začal jsem se o to zajímat a zjistil jsem, že existuje Minecraft Education Edition neboli vzdělávací edice, kde jsou speciální nástroje pro učitele. V tu chvíli to pro mě byla jasná volba. Dává mi smysl podívat se, co žáky baví, a vstupovat do jejich světa, využívat jazyk, kterému oni rozumějí. Pak není třeba složitě hledat, čím je motivovat.

Často říkáme, že děti by měly trávit méně času hraním počítačových her nebo na mobilu, ale proč jim neukázat, že ten čas, který tráví na počítači, můžou trávit i smysluplně? Že i pomocí nástrojů, které oni znají, se mohou něčemu novému naučit a systematicky rozvíjet své kompetence v různých oblastech? Děti umí Minecraft – a Minecraft umí spoustu věcí, které se mohou hodit dětem.

Jaké třeba?

Například krásně rozvíjí schopnost spolupracovat. Je na spolupráci přímo založený.

Schopnost spolupracovat, něco prezentovat, obhájit svůj názor, to jsou dovednosti, bez kterých už se v moderní společnosti nikdo neobejde, přitom na školách se jim moc pozornosti nevěnuje. Tím, že si děti čtou v učebnici a dělají pracovní listy, to příliš netrénují. Minecraft dává učiteli do rukou další nástroj, kterým může tyto dovednosti u dětí rozvíjet.

Na co ještě se dá Minecraft využít?

Vzpomínám, jak moji žáci nechápali, proč se při výpočtu objemu strany nesčítají, ale násobí. Pochopili to právě až v Minecraftu. Díky tomu, že je 3D, skvěle rozvíjí prostorové vnímání. Má integrovanou výuku programování v několika programovacích jazycích – rozvíjí se tím algoritmické myšlení neboli schopnost rozložit složitý úkol na jednodušší. Taková dovednost se hodí každému, nejen těm, kdo se stanou programátory.

To nejcennější na Minecraftu ale je, že jde o velmi univerzální výukové prostředí, které podporuje badatelský přístup a je skvělým nástrojem pro projektové vyučování. Já jsem učil informatiku a dějepis, což nejsou zrovna blízké předměty, ale díky Minecraftu se mi dařilo je propojovat. Když jsme v dějepise probírali starověký Egypt, naprogramovali jsme si v Minecraftu stavbu pyramidy a ukazovali jsme si i všechny mechanické principy. Když jsme brali středověk, udělali jsme si model středověké vesnice a probírali jsme nejen architekturu, ale obecně fungování středověké společnosti.

Skvěle propracovaná je v Minecraftu chemie. Ve škole se moc pokusů nedělá, aby nedošlo k nějakému průšvihu, ale v Minecraftu si toho děti mohou bezpečně vyzkoušet spoustu. Nebo je tam skvělý model lidského oka: můžete si ho prohlédnout zvnějšku, ale vletět i dovnitř. Žáci mohou sami stavět realistické modely orgánů, aby lépe pochopili, jak fungují. Když to chtějí dokázat, musejí si načíst hodně o tom, jak vybraný orgán funguje, ale zkuste hádat – budou si informace zjišťovat raději kvůli písemce, nebo kvůli tomu, že to potřebují do Minecraftu? Chytré studie potvrzují, že to, co mají žáci spojené s nějakým prožitkem, se jim uchovává v dlouhodobé paměti. Samozřejmě to není tak, že by teď všichni učitelé měli každou hodinu pracovat v Minecraftu.

Někteří učitelé měli jazykovou bariéru, tak jsme pro ně vytvořili speciální stránku Minecraftedu.cz, kde najdou přípravy na hodiny v češtině. 

V průzkumu společnosti Microsoft uvedlo 90 procent učitelů, že se jim zapojením Minecraftu do výuky podařilo rozvinout dovednosti studentů v oblasti řešení problémů, kreativity, kritického myšlení a spolupráce. Odborníci upozorňují také na to, že když se děti učí pomocí technologií, úplně odpadá strach z chyby, který bývá často příčinou školních neúspěchů nebo pasivity.

Je kromě Minecraftu ještě jiný nástroj, který děti baví a dá se využít ve škole?

Na výuku programování je dobrý program Scratch nebo KODU, ten je spíš pro menší děti. Ale napadá mě ještě jedna zajímavá věc, jak s dnešními dětmi komunikovat: nevím, jestli jsem jako učitel dělal něco špatně, ale když jsem poslal žákům e-mail, skoro nikdo si ho nepřečetl. A to ani v případech, kdy jsem jim posílal věci, o kterých jsem věděl, že je zajímají. Jednou jsme koukali na dokument z cyklu České století, byl o mnichovské dohodě, ale s koncem hodiny jsem to musel utnout zrovna při dramatické scéně. Žáci se mě sami ptali, kde to mohou dokoukat, tak jsem jim poslal link e-mailem. Když jsem se příští hodinu ptal, kdo to dokoukal, nepřihlásil se nikdo. Problém nebyl v tom, že by ztratili zájem, ale že se vůbec nepodívali na e-mail. Pro nás je to denní chleba, náš pracovní nástroj, ale pro ně je to sto let stará technologie, kterou používají prarodiče. Cítil jsem, že potřebuju modernější nástroj komunikace – a zvolil jsem Microsoft Teams, který funguje podobně jako Messenger nebo WhatsApp: můžete tam psát, ale i lajkovat zprávy, posílat animované gify, označovat účastníky… Když viděli, co to umí, mělo to podobný efekt jako s Minecraftem – místo abych je násilně vtahoval do svého světa, vstoupil jsem já do toho jejich. Najednou šla komunikace velmi přirozeně.

V momentě, kdy byl první syn schopný pracovat s tabletem, což bylo ve školkovém věku, nezakazoval jsem to, ale hlídal jsem si dvě věci: kvantitu a kvalitu. Kolik času tomu věnuje, ale i co přesně tam dělá. Jestli rozvíjí své strategické či logické myšlení nebo třeba aspoň postřeh – anebo jestli hraje hloupou hru, která jen zapojuje první signální a je to ztracený čas. Každému rodiči tedy doporučuju sednout si k tomu s dítětem a nechat si od něj ukázat, co hraje. Dítě na to čeká. A po čem touží nejvíc – aby s ním táta nebo máma byli v tom světě.

Pořád máme tendenci říkat, jak to u nás nefunguje a jak je školství zkostnatělé. Já si to nemyslím. Ano, když nás budeme srovnávat s prestižními londýnskými školami, tak tam nejsme, ale školy ušly ohromný kus cesty, běžně se využívá elektronická třídní kniha, interaktivní tabule, Teamsy už mají na školách desítky tisíc uživatelů.

Ta atmosféra nedostatečného sebevědomí až sebemrskačství je nebezpečná a kontraproduktivní. Mnohem víc bude fungovat, když se zaměříme na příklady dobré praxe. Jako učitel dějepisu mám oblíbené období Karla IV. nebo první republiky. To byly doby, kdy měli Češi chuť vytvářet nové věci a zkoušet nové postupy. Strašně rád bych naši společnost zase viděl v této pozici. Nenadávat a nečekat, co k nám přijde ze zahraničí, ale aktivně se na modernizaci podílet.