Západ prohrává s koronavirem, a tudíž i s Čínou. A svět to vidí.
Za situace, kdy Čína už má doma uhašeno a koronavirus tam přivážejí jen cizinci, Evropa a Amerika čelí nekontrolovatelnému šíření nemoci, při mnohem menším počtu obyvatel má už zhruba stejně případů, víc úmrtí, podniká chaotické kroky, některé z nich velmi školácké, a hádá se mezi sebou.
Když první státy Evropské unie začaly zavírat hranice, jelikož lidé jezdili do těžce zasažené Itálie vesele lyžovat a Italové naopak ujížděli co nejdál, schytaly to od Evropské komise s tím, že odstranění hranic je jednou z největších evropských hodnot. Byla to hraběcí výtka a kolosální nepochopení situace zároveň.
Pár dní poté už sama Evropská komise rozhodla uzavřít vnější hranici Evropy, aby zamezila dalšímu šíření viru, ale bylo to až směšné opatření, protože v té době už nepřítel nebyl před branami, ale uvnitř. Tři dny předtím Světová zdravotnická organizace oznámila, že epicentrem koronaviru je Evropa.
Když USA zakázaly lety z Evropy, zvedla se vlna kritiky, ale za pár dnů už totéž dělal kdekdo.
A západní státy, jež za hezkého počasí rády radí kdekomu a hovoří o solidaritě, si nevěděly rady a jako zloději si nesolidárně kradly nedostatkové masky, roušky i vědce.
Když Itálie prosila o pomoc, nedostala od Evropanů nic, zato pomohli Číňané. Francie v podstatě rekvírovala masky vyrobené pro Británii v Lyonu, Němci rekvírovali přístroje vyrobené pro Itálii a materiál pro Belgii i Česko, USA se snažily přeplatit německé vědce pracující na vakcíně a Němci přeplatili Ukrajince, aby jim prodali dva miliony masek zamluvených Slováky.
Byla tady ještě jedna věc. Jak se svět kouká, vidí, že západní vlády, které rády do světa vyzařují autoritu, ji nemají u svých občanů, a doma ji uplatňují jen váhavě. Zatímco například v Česku už platila těžká omezení, v nejhůře zasažené Itálii začali kavárny, bary a restaurace zavírat, ale až od tří hodin odpoledne, a vyzvali lidi, aby neseděli blíž než metr od sebe. Ve Španělsku 8. března povolili statisícovou demonstraci za práva žen, přičemž doporučili, ano, doporučili, aby tam nechodili lidé s příznaky nákazy. Ve Francii i jinde napříč Evropou pojali lidé karanténní opatření jako druhé jarní prázdniny a šanci pro výlety.
Politici byli podivně letargičtí, nebo se jako v USA hádali mezi sebou. Místo spolupráce dál bojovali na nože. Historik najednou pochopil, jak asi vypadala Francie v roce 1940, když se o ní říkalo, že je zdegenerovaná, takže neměla vůli a schopnost se bránit Hitlerovi.
S tím ostře kontrastuje rázný čínský přístup v duchu zásady účel světí prostředky. Řada opatření byla drakonická, ale pro veřejné mínění ve světě, o nějž Západ s Čínou soupeří, bude rozhodující výsledek, a ne metoda. Úplně stejně jako před šedesáti lety, kdy svět šokoval Sputnik a oslnil Gagarin, málokoho zajímalo, že jde o úspěch totalitní diktatury.
Ten kontrast je o to horší, že celý oddechový čas mezi propuknutím epidemie v Číně po protržení vlastních hrází promarnil Západ kritizováním Číny. Kdyby se z článků v západních médiích udělal výtah pro historii, zněl by asi takto: nejdříve Čína z politických důvodů umlčela lékaře, kteří virus objevili, a tím umožnila jeho rozšíření, potom zaváděla drakonická a často barbarská opatření včetně odřezávání obrovských oblastí a nemilosrdného odesílání nakažených do karanténních budov. Podtext: takhle se chová autokracie, proto vidíte, že Čína nemůže být jednou ze supervelmocí.
Potom virus dorazil do Evropy a Ameriky. Ale tamní politici dělali podobné kiksy, zaspali a nečinností dovolili šíření nemoci, přestože už věděli, jak je riziková. Aby nebyla jako Čína, nechala zvláště západní Evropa věcem volný průběh, než pochopila, že to je osudová chyba.
Jediný rozdíl nakonec je, že Čína nenaznačuje, že demokracie neumí ani zastavit epidemii. Místo toho chytře pomáhá po celém světě.
Bývalo to naopak, Amerika vždy měla na to, aby pomáhala světu. V tuto chvíli je Amerikou světa Čína.
Realistický popis toho, jak věc vidí země mezi Západem a Čínou, dodal před pár hodinami srbský prezident Alexandar Vučič, který řekl: „Jediná země, která nám může pomoci, je Čína.“
Čísla jsou nemilosrdná: devadesát procent amerických masek a léků se vyrábí v Číně. V případě Francie je to asi polovina.
Jak se věci dneska ve světě mají, je dobře vidět na rouškách a respirátorech, které nejsou v Česku, ale ani jinde ve světě. Důvod je prostý: padesát procent světové výroby pokrývala Čína. Produkovala dvacet milionů kusů denně. Jenže když dorazil koronavirus, potřebovala jich víc a současně musela zavřít některé továrny. Najednou musela sama žádat po světě o roušky. Z Egypta jich například koupila dvě stě milionů.
Teď se výroba v Číně zase rozjela, masky produkuje například i automobilka, která přešla na „koronavirovou“ výrobu.
Místo původních dvaceti milionů masek denně jich nyní Čína vyrábí 116 milionů za den, časopis Time před dvěma dny dokonce napsal, že jich je 200 milionů.
To vše za situace, kdy je západní státy neumějí rychle v obrovském množství vychrlit. Bylo levné, moderně globalistické a krátkozraké přenést výrobu všeho možného do Číny.
A tak jsou nyní obyčejné roušky metaforou změněné situace. Může to připomínat rok 1942, kdy se Amerika změnila na „arzenál demokracie“ a vyráběla pro sebe i Spojence lodě, letadla a auta či potraviny, jež pomohly vyhrát válku.
Není to tak dlouho, co Madeleine Albrightová prohlásila, že Amerika je nenahraditelným národem. V časech koronaviru se ale Amerikou světa stala Čína.
Milan Vodička
Žádné komentáře:
Okomentovat