švejkismus

STÁT: „Hm, ti lidi dál cestují do Itálie, takže zavřeme hranice s Rakouskem.“

OBČAN: „Nenechám si propadnout peníze za zájezd, objedu to přes Slovensko a Maďarsko.“

STÁT: „Ti lidi nemají rozum, holt musíme zavřít hranice úplně. A rušíme veřejné akce s účastí vyšší než sto lidí.“

OBČAN: „Ha! Naše kino má jenom 99 míst, takže tam jít můžu!“

STÁT: „Rušíme i akce pro víc než třicet lidí!“

OBČAN: „Jdem se ožrat do hospody! Tam se naštěstí vejde jenom dvacet lidí!“

STÁT: „Zatraceně už! Tak my tedy hospody zavíráme už v osm!“

OBČAN: „Honem rychle do hospody, ať se stihneme do osmi dostatečně nacamrat!“

STÁT: „Když pořád nechápete, proč to děláme, tak vám zavřeme hospody úplně!“

OBČAN: „Ha! Zavřeli jste nám hospodu, ale my si budeme chlastat venku před ní!“

jsme se s mojí sestrou (lékařkou) dohodli, že musíme zajistit opatření, abychom ochránili naše nejstarší příbuzné mezi sedmdesáti a devadesáti lety. Mysleli jsme si, jak to bude snadné: lidsky a polopaticky jim řekneme pár varovných čísel o rizicích nákazy, zajistíme jim přes mladší příbuzné nákupy až domů ke dveřím. Také je přesvědčíme, aby nepřijímali návštěvy, s uklidněním, že sociální kontakt jim bohatě vynahradíme tím, že jim každý den s ostatními příbuznými budeme telefonovat. A že to nějak takhle těch pár týdnů překlepeme a od května s nimi budeme trávit mnohem víc času než obvykle.

První vystřízlivění: Zjistili jsme, že ostatní příbuzní se k naší akci nehodlají nijak ochotně připojit, prý panikaříme, je to zatím zbytečné, když je nakažených v Česku tak málo.