COVID-19 a jeho příchod do České republiky je tudíž zásadním testem připravenosti české vlády a administrativy na výjimečné situace. Jsou to právě krizové okamžiky jako tento, kdy se projeví roky práce vložené do rozvoje sítě kvalitních regionálních nemocnic, do jejich dobrého řízení, do dobře vytvořených a neošizených krizových rezerv a podobně. Možná, že právě v tom je problém. Je už jakýmsi českým klišé, že infrastruktury určené pro krajní krizové situace jsou u nás mnohdy zoufalou potěmkinádou. Vzpomeňme jen na skandální zakázky ministerstva obrany od „Kalouskových padáků“ po Pandury. Dalším příkladem byly absurdní slabiny ochranného systému pražského metra a neschopnost pražské administrativy ho při velkých povodních v roce 2002 včas využít.
Ale můžeme se zaměřit i na současnost a zdravotnictví – skutečně jsme si jistí, že šest ředitelů regionálních nemocnic, které Adam Vojtěch před dvěma lety, ještě jako ministr v demisi, odvolal, bylo nahrazeno kvalifikovanými a akceschopnými jedinci, kteří zvládnou jakoukoliv krizi? Podobné pochyby v nás pak vyvolává, když se zamyslíme nad typickou metodiku současné české exekutivy. Už mnohokrát jsme s hrůzou pozorovali, že vrcholní vládní politici v resortech od vzdělávání až po sociální sektor od stolu vymýšleli naprosto nefunkční až destruktivní opatření na základě předsudků, povrchní politické agendy a mnohdy i klientelismu a korupce.
Podívejme se proto na českou hysterii ohledně uprchlíků a koronaviru znovu.
Skutečně poskytuje nervózním lidem náš stát garanci, že dokáže ukočírovat administrativně a strategicky náročné situace? Skutečně nemusíme mít obavu, že se v okamžiku potřeby z některého z článků české administrativy a infrastruktury nevyklube Potěmkinova vesnice zdevastovaná korupcí a politickým omezenectvím? Skutečně nás náš stát naplňuje jistotou, že mu záleží i na slabších členech společnosti, kteří potřebují jeho pomoc a ochranu? Ta část lidí, co se vydala rabovat regály supermarketů, svými činy na předchozí otázky odpovídá jednoznačně záporně.
Obyčejní lidé českému státu v krizi nevěří, a to je něco, co si naše země za rámeček opravdu dát nemůže. Možná je načase se panikařícím lidem přestat smát a začít něco dělat s důvěryhodností a spolehlivostí naší republiky.
Vojtěch Witzany
Žádné komentáře:
Okomentovat