Lze tedy nucený pobyt doma obrátit i ve výhodu?
Určitě. Blízcí na sebe mají najednou čas, který dříve neměli. Teď se v žertu říká, že za devět měsíců vzroste populace, ale žert je to jen napůl, má to jistou logiku. Nezastírám, že vše nebude příjemné, ale také poznání nepříjemného je dobrá a důležitá zkušenost. Berme jako fakt, že to patří k životu. Nikde není psáno, že máme nárok na nepřetržitou spokojenost, jak se to skloňovalo doposud. Žijeme v blahobytu, ale žádný strom neroste do nebe.
Italové nebezpečí podcenili, opatření byla laxní. Navíc Italové jsou jak známo družní a hodně kontaktní. Když je pozorujete, vidíte, jak často se objímají či líbají. My si přece jen udržujeme jakousi intimní zónu, což je za současných okolností výhoda.
A co ta naše kalvárie kolem roušek?
Bylo to nepříjemné, ale ono není tak jednoduché vytvářet zásoby. Málokdo se trefí do toho, co syslit a co ne. Když začala druhá světová válka, všechny vyspělé demokratické státy byly ostudně nepřipravené, přestože měly jasné informace, že hrozba je za dveřmi. Teď bojujeme s neznámým protivníkem, současnou situaci nikdo nemohl předvídat.
Bojíme se teď o to víc, že se dá těžko odhadnout, co nás čeká?
Punc něčeho neznámého, co tady nikdy nebylo, skutečně může strach zesilovat. Ale někdy obavy nešťastně přiživují i média. Narazil jsem na titulek, že omezení kvůli současné pandemii můžou trvat až dva roky. Prohlásil to sice někdo velmi kompetentní, ale takové zprávy rozhodně nepřispívají ke klidu. Přitom informační hodnota věty odpovídá sdělení typu, že do země může narazit asteroid.
Bude podle vás lidstvo po zkušenosti s koronavirem stejné jako před ním?
To si netroufám říct. Lidstvo v minulosti čelilo různým pohromám a muselo učinit rozhodnutí, která byla často špatná. V něčem nás tohle období může třeba osvítit. Ale stejně tak může nastat situace, kdy zjistíme, že naše civilizace není na tak vysoké úrovni, jak bychom si mysleli či přáli.
Jiří Brančík, psycholog
Žádné komentáře:
Okomentovat