karanténa...

Každý učitel totiž využívá jiný způsob online komunikace. „Lauřin matikář natáčí videa s vysvětlením látky, Vojta má matiku na nějakém konferenčním callu, kytaru přes Skype a další děti se učí angličtinu přes Zoom, jehož instalaci jsem nakonec taky zvládla. Poslední týdny se cítím skoro jako ajťák,“ směje se čtyřnásobná matka. 

Nejhorší je, když technika selže, počítač se zasekne a vy nevíte proč. A snadné není ani udržet v hlavě, kdy se kam připojit. „Přeskakuju mezi zlomky, neohebnými slovními druhy a stupnicí G dur. Do toho bych sama měla pracovat a supluju školní jídelnu, kroužky (ze základní umělecké školy také chodí úkoly) a ještě hospodářku a uklízečku. Ale po třech týdnech už jsme se trochu zajeli a je to lepší. Učitelé to myslí dobře, pomáhají tím, že posílají odkazy na dokumenty k tématům, a především nehodnotí děti, když něco nestihnou, ale chválí je za to, co udělaly. Díky tomu jsem se přestala nervovat a jde to lépe,“ dodává Vlaďka. 

„Obecně vnímám jako pozitivní, že rodiny jsou více spolu, že rodiče s dětmi i partneři navzájem na sebe mají více času. Na jedné straně proto očekávám zvýšenou porodnost, na druhé straně však i vyšší rozvodovost. Krize má potenciál vztahy utužit i rozklížit,“ dodává Pavla Koucká. 

Jana Syslová