Ta nejhorší a nejhůře postižitelná korupce vyvěrá z prorůstání velkého byznysu s politikou. Řadu politických rozhodnutí v Americe ovlivňují podnikatelé z Wall Street, což má velmi reálné dopady a podíl například na finanční krizi. Nejsou to tedy jenom byznysmeni nebo jenom politici, je to neférová spolupráce obou dvou světů. Například ve Spojených státech najdete řadu vysloužilých generálů, kteří sedí v poradních orgánech vlády a přitom stranou pracují pro konzultantské nebo zbrojařské firmy. Díky své pozici ve státní struktuře mají přístup k cenným informacím, které pak využívají jejich zaměstnavatelé. My jako veřejnost už nevíme, co se za zavřenými dveřmi děje, nemáme způsoby, jak zajistit, aby tito lidé měli politickou odpovědnost. Týká se to řady dalších oblastí – zdravotnictví, energetiky, ochrany životního prostředí, finančnictví. Z tohohle všeho pak lidé mají dojem, že systém s nimi vlastně moc nepočítá. A mají pravdu. Občané ztratili důvěru ve formální instituce, nevěří médiím, parlamentu, prezidentovi, bankám. Během posledních desetiletí se tyto instituce dramaticky změnily a už neslouží lidem tak jako v minulosti.
Je potřeba, aby instituce pracovaly pro veřejnost a aby z jejich práce netěžila jen malá skupina, které říkám „stínové elity“. Podařilo se jim systém pootočit tak, aby z něj měly prospěch jen ony. Je přitom potřeba říct, že to, o čem mluvím, je nový druh korupce, protože je zpravidla legální.
Je to výsledek několika různých cest, kterými se vývoj západních států v uplynulých desetiletích ubíral. V 80. letech byla privatizace jedním z hlavních cílů politiky Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové. Tento styl deregulace byl pak skrze mezinárodní finanční instituce exportován do celého světa a po pádu Sovětského svazu se v Evropě otevřela řada nových míst, kde mohl Západ privatizaci a deregulaci zavést. Kromě toho se znatelně zvýšila role finančních institucí jak v ekonomice, tak v tvorbě zákonů a řada států se víc a víc začala podřizovat požadavkům velkého peněžního byznysu.
Konec studené války a geopolitická transformace, která přišla s ním, umožnily vznik velkého množství organizací se zájmem podílet se na tvorbě legislativy a politiky. Objevily se think tanky, poradenské společnosti a s nimi řada nových způsobů, kterými šlo vládnutí netransparentně ovlivňovat. Když jako konzultant sedím v radě vládního orgánu, mohu se snadno snažit prosadit zákony, které pomáhají hlavně mé firmě. Velký vliv na privatizaci vládnutí měla i digitalizace. Zhoršila postavení velkých médií a role tradičních gatekeeperů, investigativních novinářů nebo fact-checkerů se snížila.
Vznikla řada menších médií, díky kterým mohou lidé žít ve svých malých informačních vesmírech. To znamená, že voliči Hillary Clinton mohou číst jen Huffington Post a podporovatelé Donalda Trumpa zase jen Breibart News. To je něco, co jsme v Americe během voleb velmi pocítili. S tím souvisí i vzestup fake news a webů, které se tváří jako objektivní zpravodajství, ale přitom jde o PR. Tyto věci je i pro trénované oko velmi těžké odhalit.
Nepomáhá tomu fakt, že investigativní reportéři prakticky vymizeli a řada zkušených novinářů kvůli existenčním důvodům přechází do PR.
Žijeme sice v informačním věku, ale paradoxně je pro nás těžší skutečné vlivy vysledovat. Jsou to metody odehrávající se mimo hlavní mocenskou a politickou scénu. A využívají jich elity napříč celým politickým spektrem.
„Nemůžu vystát, když mi někdo řekne, že nechodí volit. My jsme za právo volit museli bojovat.“ Mladí lidé by měli chápat, že jejich rodiče, prarodiče museli dnešní svobodu vybojovat. Je třeba být co nejaktivnější na lokální úrovni, nenechat se rozdělit tak, jak to dokázal komunismus. Musíme se setkávat, a to napříč společenskými skupinami. Vysokoškolští studenti by si měli popovídat s uklízečem, měli by se bavit s lidmi s opačným názorem. A dělat něco pro místní komunitu. Není to jen o mně nebo vás a o našich 50 nejbližších přátelích. Měli bychom vykročit mimo náš úzký okruh známých. A rozhodně jít volit.
antropoložka Janine Wedel
Žádné komentáře:
Okomentovat