papírová byrokracie

Žádáte stát o ošetřovné, protože jste kvůli uzavřeným školám museli zůstat doma s dítětem? Pak musíte úřadům dodat také potvrzení o tom, že škola, kterou stát nechal zavřít, je skutečně zavřená. Důvod této absurdity? Je to prý jediný způsob, jak doložit, že dítě doopravdy existuje. A skutečnost? Stát tyto údaje pochopitelně už má – zaznamenává je do evidence obyvatel.

Žádáte o pomoc v rámci programu Antivirus? Pak musíte poslat společně se žádostí také potvrzení od banky, že účet, kam chcete peníze poslat, skutečně patří vám. I tato data ovšem úřady ve skutečnosti mají – už dva roky funguje takzvaná centrální evidence účtů, vedená Českou národní bankou. V něm jsou informace o všech majitelích účtů u finančních institucí v Česku.

Ani tím ale výčet absurdit české byrokracie nekončí. Zřejmě nejsměšnější byl ovšem původní plán na pomoc živnostníkům. V něm ministerstvo financí požadovalo, aby podnikatelé zasažení zákazem podnikání kvůli bezpečnostním opatřením dokázali, že jim meziročně klesly tržby. Úřady to ovšem chtěly i po restauratérech nebo majitelích obchodů. Žádaly tak informace, které schraňuje Finanční správa prostřednictvím elektronické evidence tržeb.

Epidemie koronaviru naplno obnažila, jak nedotažený a nefunkční je český eGovernment. Vzletná slova o „zemi pro budoucnost“, která s oblibou pronáší premiér Andrej Babiš nebo „dvojí“ ministr Karel Havlíček, zní tváří v tvář byrokratickému peklu doslova směšně. Místo aby stát lidem a firmám pomáhal, hází administrativní klacky pod nohy. A žádá doložení údajů, které sám dávno má, místo aby si je úředníci předali mezi sebou – nejlépe elektronicky.

V době „míru“ by podobné absurdity vyvolaly nejspíš jen pobavené úsměvy nebo ironické komentáře. Během „války s koronavirem“, kdy průtahy neúměrně prodlužují čekání na pomoc, je ale neschopnost a nepropojenost úřadů vyloženě nebezpečná.

Nedotažené je také propojení jednotlivých databází a registrů, v nichž stát informace o lidech a firmách shromažďuje. Místo aby mezi úřady obíhala data, běhají tak lidé s papírovými formuláři. 

Jan Němec