Vidím milióny mrtvých...

„Západní medicína pozdního dvacátého století zaspala, když se soustředila především na léčbu rakoviny a kardiovaskulárních onemocnění, v domnění že antibiotika a očkování už dávno zatočily s nakažlivými chorobami,“ napsala Laurie Garrettová v roce 1995. A virus HIV byl jen první vlaštovkou. Premisa, která se tehdy zdála kontroverzní, je ve druhé dekádě jednadvacátého století realitou.

Pustila se do zpravodajství i dokumentární produkce. Za sérii rozhlasových dokumentů z let 1977 a 1978 nazvaných Příběh vědy a zasvěcených demystifikaci vědy a medicíny obdržela spolu s koproducentkou Adi Gevinsovou Peabodyho cenu (prestižní americké ocenění za inovativní televizní a rozhlasovou tvorbu), první v třicetileté historii stanice.

V osmdesátých letech pracovala pro National Public Radio v San Francisku a Los Angeles jako korespondentka v oblasti vědy. V roce 1988 přestoupila do newyorského deníku Newsday a její reportáže o veřejném zdraví a epidemiích byly záhy oceněny celou řadou novinářských cen. Tu nejprestižnější z nich, Pulitzerovu, dostala v roce 1996 za sérii reportáží mapujících propuknutí a šíření epidemie eboly v tehdejším Zairu.

O rok dříve jí vyšel bestseller Coming Plague (v češtině vydalo v roce 2008 pod názvem Přežijeme? nakladatelství Triton), ve kterém sledovala okolnosti vzniku epidemií nových nemocí za posledních padesát let a vysvětlila, že s postupující globalizací, stále nedostatečnou hygienou a dalšími nešvary moderní civilizace můžeme dříve nebo později očekávat pandemii celosvětových rozměrů.

V roce 1997 přidala Laurie Garretová do své sbírky cenu George Polka, kterou dostala za sérii dvaceti pěti reportáží pro Newsday s názvem Rozdrobené impérium, roztříštěné zdraví. Ta dokumentovala krizi zdravotní péče v bývalém Sovětském svazu. 

Stejnou cenu pak obdržela ještě v roce 2000 za svou knihu Betrayal of Trust (Zrada důvěry), podrobný rozbor krizí v systémech veřejného zdravotnictví, které se proměnily v katastrofy globálních rozměrů. Popsala v ní například vznik epidemie zápalu plic v Indii či tuberkulózy v Rusku a vyslovila myšlenku, že antibiotikům odolné a neustále mutující mikroby přenášené po celé planetě můžeme porazit jen tím, že na globální úrovni a v globální spolupráci posílíme celosvětovou infrastrukturu veřejného zdraví.

V  létě roku 2005 napsala pro magazín Foreign Affairs článek o „katastrofě, které budou Spojené státy čelit v epidemii,“ o „milionech mrtvých a nepředstavitelných ekonomických dopadech“. Upozornila v něm na to, že kromě zdraví a ekonomiky oslabí pandemie také ozbrojené síly a světovou bezpečnost na všech úrovních: od válečných konfliktů až po fungování policie. Na absolutní nepřipravenost na takovou situaci a celosvětový chaos, který bude jejím důsledkem, upozornila také ve svém TED talku z roku 2007.

Varovala i před „rozbuškou“, kterou představují domovy důchodců a jejich špatně placený a obtížně nahraditelný personál. 

Myslím, že během čtyř nebo pěti let nebude v našich životech jediný aspekt, který by zůstal nezměněný. Všechny typy interakcí a chování, které jsme považovali za samozřejmé, budou vypadat jinak. A to jsme ještě nepocítili vliv ekonomické krize, do které právě kráčíme,“ řekla CNN. Přirovnává to k proměně, kterou si západní svět prošel po útoku na Světové obchodní centrum 11. září 2001. 

„Nic se nevrátilo do normálu, prostě jsme si zvykli na nový normál,“ vysvětluje. Rozporuje také tvrzení viceprezidenta Mikea Pence, že koncem května bude po pandemii. Podle ní to bude trvat v nejlepším případě tři roky. 

Natálie Veselá