úterý 23. června 2020

sociální molotov

Prvním důvodem, proč jsme souboj se sociálními sítěmi prohráli, je závislost. Ano, usmíváte se a není divu: slovní spojení „závislost na sociálních sítích“ zní podobně otravně jako článek začínající úslovím „američtí vědci zjistili“. Často se mluví o řádění dopaminů v našich mozcích, mnohem méně už se však mluví o AB testování – přitom právě na něj bychom při rozpravě o závislosti na sociálních sítích měli upnout pozornost. Možná si vybavíte scénu z dokumentu Český sen, ve kterém je při přípravě nákupního letáku využíván přístroj, který sleduje, kam a jak dlouho se člověk dívá, aby podle toho mohl být leták následně upraven a vylepšen. Nejde na první pohled o nic převratného: vždy máme nějaké varianty, ze kterých logicky vybíráme tu nejlepší a pro daný účel nejfunkčnější, a je vlastně jedno, jestli se to týká střihu filmu, polevy na zmrzlině či návrhu loga.

Rozhraní sociálních sítí, která by měla být co nejpříjemnější, abychom na nich trávili co nejvíce času, jsou však tímto způsobem budována v obřím měřítku. Prakticky to vypadá tak, že daná sociální síť se každému z nás může zobrazit jinak, a rozdíly jsou přitom nepatrné: může jít o menší posun menu nahoru či dolů, odstín barvy, druh fontu. Na základě našeho chování a reakcí na různé varianty zobrazení takto strůjci sítí získávají ohromné množství dat, které následně vyhodnocují a aplikují. Zatímco řada drog vznikla pouhým omylem či poctivým domácím kutilstvím, sociální sítě svoji návykovost budují zcela záměrně a mají k tomu k dispozici ten největší vzorek a tu největší laboratoř, jakou si kdy drogový vývojář mohl přát: tím vzorkem jsme my všichni a tou laboratoří jsou naše přístroje, kterými se na sociální sítě připojujeme. Když v prvním díle Matrixu prohodí Trinity k Neovi památnou větu: „Oni nás pěstují“, Neo hrůzou oněmí. Věta „Oni nás pěstují“ se ale rozhodně památnou nestane: je všeobecně známá a nikoho nezajímá.

Druhým důvodem, proč kritika sociálních sítí postupně vyvanula, je jejich naprosto dominantní postavení. Díky mechanismům, kterými si nás sociální sítě připoutaly, jsme přestali uvažovat nad alternativním komunikačním kanálem. A hůře: alternativy v tomto ohledu přestaly existovat. Kritika sociálních sítí je tak dnes odsouzena k tomu odehrávat se na sociálních sítích, což nevede k ničemu jinému než k opětovnému posílení jejich vlivu. Ano, můžete vytvořit divadlo, knihu, film, kde to sociálním sítím ohromně naložíte: ale dozví se o tom někdo, pokud k tomu na sítích nerozjedete příslušnou kampaň?

Neschopnost konkurovat sociálním sítím proměnila celý internet i vizuálně. Tvoří ho teď nudná sbírka scrollovacích webů s funkcí pouhého rozcestníku na sociální sítě – až na těch se odehrává ten pravý online život – máme-li tedy online životem na mysli infantilizované texty prodchnuté tolika emotikony a obrázky, že je jen stěží rozeznáme od slabikáře z první třídy.

Skočili jsme na největší slevovou akci v dějinách byznysu. Domnělé potěšení a užitek zdarma plynoucí ze sociálních sítí jsme vyměnili za pár drobných, tedy za naše soukromí a obchodovatelná data plynoucí z našich online životů, a ještě se spokojeně plácáme po zádech, jak jsme ušetřili. Pochopitelně, že soukromí pro nás není žádnou významnou komoditou – nemáme přece co skrývat. Snowdenův poznatek o tom, že je to úplně stejné, jako lehkomyslně odvrhnout svobodu projevu argumentem, že beztak nemáme co říct, na tom nic nezmění. Než aby se stal aplikovaným poučením do reálného života, najde uplatnění spíše jako úvodní citát do nějaké hezké knihy o vzniku totalitní společnosti.





Hynek Trojánek

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zkoušky z lásky

Připadá mi to absolutně nemožné, ale buď se mi rozbilo vyhledávání, nebo jsem skutečně ještě nikdy nevyzval ke zrušení Vánoc. Tudíž je dost ...